Státověda

36. Ústava a moderní stát; kořeny vzniku ústavy moderního státu

ústava = zvláštní právní akt nejvyšší právní síly, je jedním z vnějších projevů moderního státu

není zcela jasné, který z dokumentů byl skutečně první ústavou, ale lze za něj považovat např.

→ Regeringsformen (1634 ve Švédsku upravil organizaci výkonné moci)

→ Utrechtskou unii (1579 mezi sedmi nizozemskými provinciemi vytvořena konfederace)

- s rozvojem kapitalismu se začíná vytvářet nový obraz společnosti (někdy označována jako občanská nebo buržoazní), se kterou je spojena existence ústavy

pojem chápán dvojím způsobem:

• konstituce, zřízení, uspořádání - kořeny již ve starověkém Řecku, dodnes převažuje ve VB

• psaný dokument – zachytit základní pravidla organizace a fungování státní moci a její vztahy ke společnosti (pojem moderního státu)

Kořeny vzniku ústavy moderního státu

- označení stát zavedl 1513 Machiavelli (Vladař) → vytlačilo res publica, civitas, regnum, imperium…

- stát je výsledkem vývoje středověké společnosti k novým mocenským strukturám

- státnost = vlastnost, kvalita → všechny státy bez ohledu na populaci či velikost jsou si rovny

Prvky moderního státu:

→ státní území

- vymezují se pevné státní hranice – začíná mít pevné území (tzv. teritorium clausus) => vzniká územní stát vymezený pevným územím (součástí přestávají být enklávy a exklávy)

- stát působí trvale díky vertikální organizaci (vyšší x nižší úz. jednotky), horizontální (symetrie – územní jednotky mají stejnou povahu)

- místo personální nastupuje územní výsost nad všemi subjekty na území státu

- institut občanství, obyvatelstvo je evidováno (umožňuje racionální správu, výběr daní)

- stát = územní veřejnoprávní korporace – společenství osob obývajících pod jednou mocí určité území, stát je přímo nadřazen jedinci (bez zprostředkování vrchností)

- zásadní je postupné vytváření judiciálních záruk ústavnosti a zákonnosti v podobě institucí veřejnoprávního soudnictví

→ obyvatelstvo

- vytváří se občanství = zvláštní vztah mezi jedinci a státem, zanikají privilegované formy takového vztahu

- jednotlivci jsou zaručována zákl. práva a svobody (obvykle vyjádřena v katalogu, který se postupně stává součástí ústavy státu)

- cizinci – zajištění minimálních práv ve vztahu ke státu, kde se nachází (cizinecký režim)

- mobilita obyvatelstva (uznání práv jedince vůči státu) – stát základních práv

- výkon řemesel není vázán na cechy

- selské obyvatelstvo dostává svobodu pohybu, ženění, vzdělání

mobilita v duchovní oblast (tolerance)

- individualizace – stát vystupuje přímo vůči jedinci, nikoliv vůči rodině nebo obci

→ státní moc

- roztříštěná moc feudálů se koncentruje v rukou panovníka a aparátu → centra moci postupně reprezentována i v organizaci státu v různých orgánech, reálná dělba se postupně mění ve formální dělbu moci mezi jednotlivé orgány