Státověda

→ Veřejný ochránce práv = ombudsman

Pavel Varvařovský (od r.2010)

- Chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné.

- Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.

- Výhody: snadný přístup, zabývá se našimi věcmi

- Nevýhody: nemůže sám nic změnit – jen vyvíjet tlaky (informovat média a veřejnost) -> př: když mu například píšu z vazby, že jsem tam neprávem, tak on nic nezmůže, nemůže zasahovat do činnosti soudů, maximálně si můžu stěžovat na chování dozorců

→ Advokacie

když je někdo bez peněz, je mu přidělen advokát, kterému jsou hrazeny výdaje => bezplatná právní pomoc = česká advokátní komora

- když je právníkovi přidělen klient, musí ho přijmout a nesmí odmítnout (praxe: vyvlíknou se z toho pod záminkou, že zastupují protistranu (má jejich plnou moc), protože v takovém případě klienta nesmí přijmout (obhajoval by dva klienty proti sobě)

→ Notář

- jmenován ministrem spravedlnosti po smrti nebo odstoupení bývalého notáře. Notář se pak mimo jiné zabývá děděním.

- je přesně stanovený počet notářů

→ Exekutoři

- numerus clausus – je jich přesně stanovený počet

--

Rozhodčí soudy

- rozhodčí doložka

- rozhodčí nemusí mít kvalifikaci, může to být laik, musí však mít způsobilost k právním úkonům

- rozhodce rozhodne v případě konfliktu

- napíše rozhodčí nález -> ten se potom chová jako rozsudek

- problém: může být namítnutá podjatost toho rozhodce (ad hoc) -> stálý rozhodčí soud se všeobecnou působností – je jen jeden, jmenuje se „Rozhodčí soud při hospodářské komoře ČR a agrární komoře ČR“

28. Organizace státu a její členění; státní mechanismus, státní aparát

- vypovídá o uspořádání státu jako celku

- někdy prezentována pod pojmem státní mechanismus

- je to politicko – právně institucionalizovaný systém realizace státní moci a státní suverenity

zahrnuje:

• organizačně strukturní podobu státu

• činnost a vzájemné působení jednotlivých částí organizace státu

• právem vymezené působní státních orgánů ve společnosti i v mezinárodním a nadstátním prostředí

→ státní orgány: základní a rozhodující složky státu, jsou charakterizovány podle působnosti, pravomoci a státně – mocenského charakteru jejich činnosti

→ zvláštní složky: policejní a bezpečností síly, popř. další instituce (armáda); nedisponují mocenskou pravomocí

→ státní organizace a státní zřízení: realizují další funkce (dopravní, energetické, výzkumné, strategicko-výrobní, speciální a hospodářské organizace, zařízení školská, zdravotnická, sociální, kulturní); stát je zřizuje a z části nebo zcela financuje; nedisponují mocenskou pravomocí)