Státověda

- rozhodování samostatné => mezi orgány, které tvoří soudní soustavu, neexistují vztahy nadřízenosti a podřízenosti,

- rozhodování nezávislé => specifický druh činnosti, který vystupuje relativně /zákonodárství stanovuje řešení konkrétních skutkových podstat/ odděleně od ostatních činností státu

- rozhodování nestranné =>činnost, která není ovlivněna jinými FO nebo PO

- rozhodování o konkrétní věci => rozhodování se nezabývá přijetím, změnou nebo zrušením právní normy, jedná se o konkrétní věci

- rozhodování na základě aplikace zákona (nebo jemu naroveň postavených závazných právních předpisů – OZPrPř)

Obecné soudnictví

• civilní soudnictví: rozhoduje, zda smlouva neporušuje právní úpravu, zda strany postupují v souladu se smlouvou

• trestní soudnictví: rozhoduje o vině a trestu

Správní soudnictví

• přezkum postupů a rozhodnutí orgánů veřejné správy

• posuzuje se, zda toto rozhodnutí je v souladu se zákonem

• cílem poskytnout větší jistotu právnických a fyzických osob, jichž se rozhodnutí veřejné správy týkají

• úplná správní jurisdikce: přezkoumává se jednání státního orgánu

• neúplná správní jurisdikce: přezkoumává se jen procesní stránka, zda státní orgán neporušil zákon (u nás do 31. 12. 2002)

• funkční pojetí správního soudnictví

• organizační pojetí správního soudnictví

Ústavní soudnictví

• zda orgány veřejné moci neporušily v rámci své činnosti ústavu resp. právní předpisy jí na úroveň postavené

• specializované ústavní soudnictví (koncentrované)

• kontinentální právní kultura

• je pro něj typická abstraktní kontrola ústavnosti

• koncentrované = problematikou zkoumání ústavnosti se zabývá jen jeden orgán ve státě

• abstraktní kontrola norem = zabývá se zjištěním toho, zda právní předpis nebo jeho část je či není v souladu s ústavou nezávisle na tom, jestli zde byl podán návrh v podobě konkrétního incidentu (nemusí se uplatňovat incidentální forma, ale nevylučuje se)

• nezabývají se jen zkoumáním právních předpisů, ale i ostatních sfér činnosti

• obecné ústavní soudnictví (difuzní, incidentální)

• historicky starší, v angloamerické právní kultuře

• difuzní = rozptýlený = problematikou soudně-ústavní činnosti se zabývá kterýkoli soudní orgán

• incidentální = soudní orgán se touto činností zabývá v souvislosti s konkrétním případem (meritem věci), který se před něj dostane

• nevýhoda: ­ soud nebo soudce posoudí, zda zákon je či není v souladu s ústavou, toto rozhodnutí však není závazné pro ostatní soudy nebo soudce

27. Formy a projevy další právní ochrany jako jednoho z hlavních druhů činnosti moderního státu. Právní pomoc jiných subjektů

• zjišťování a ověřování toho, zda nedošlo k porušení práva

Prokuratury

• zajišťuje a ověřuje se, zda nedošlo ke spáchání trestného činu

• stát. zastupitelství resp. prokuratura

• není zde však monopol státu

• zásada oficiality: soud na základě doporučení státu rozhoduje o trestném činu

• zásada oportunity: některé skutkové podstaty jsou vyšetřovány státem, jiné záleží např. na vůli poškozeného, zda dá podnět k tomu, aby se ověřilo, zda nedošlo ke spáchání trestného činu (např. SRN, Francie, Nizozemí)

• režim akcio popularis (veřejná žaloba): ­ zde záleží na vůli jakékoli osoby, zda dá podnět ke zjištění nebo ověřené spáchání trestného činu