Státověda

Druhy státních orgánů

• kombinace hlediska dělby moci, nezávislosti a převažující zaměření státní činnosti

• parlamentní

• výkonné (exekutivní): hlava státu, vláda, orgány státní správy

• orgány ochrany práva: soudy, ombudsmani

34. Klasifikace státních orgánů

dle státní suverenity

• působící navenek vůči jiným státům, popř. vůči celému mezinárodnímu prostředí, zj. hlava státu, vláda

• působící dovnitř: zejména parlament

dle působnosti

- věcná, územní, časová, osobní, funkční

dle pravomoci

• ústavodárné: přijetí, změna nebo zrušení ústavy a ústavních zákonů nebo jejich částí

• zákonodárné: přijímání, změny nebo rušení zákonů, zákonných opatření či obdobných projevů primární normotvorby

• výkonné (správní): přijímání, změny či rušení odvozených normativních právních aktů a individuálních aktů aplikace práva, ale i organizačních projevů pravomoci

• soudní: vydávání, změna nebo rušení individuálních právních aktů, přezkoumávání a rozhodování o zákonnosti a ústavnosti zákonů, jednotlivých právních předpisů a individuálních právních aktů, tvorba precedentů

• kontrolní a dozorové: kontrola, podávání návrhů, upozorňování a informování (státní kontrolní orgány, inspekce, státní zastupitelství, ombudsman)

dle ustavování osob

• volené, jmenované, dědičné, virilní

dle osobního složení a tvorby vůle

• monokratické, kolegiální

dle funkčního období

• určitá délka: parlamenty, vlády, hlavy států

• relativně určitá délka: např. horní hranice věku

• neurčitá délka: např. soudci

• trvalá délka: např. doživotní hlavy států

35. Zásady organizace státu

Organizace státu

- vypovídá o uspořádání státu jako celku

- někdy prezentována pod pojmem státní mechanismus

- je to politicko – právně institucionalizovaný systém realizace státní moci a státní suverenity

zahrnuje

• organizačně strukturní podobu státu

• činnost a vzájemné působení jednotlivých částí organizace státu

• právem vymezené působní státních orgánů ve společnosti i v mezinárodním a nadstátním prostředí

→ státní orgány: základní a rozhodující složky státu, jsou charakterizovány podle působnosti, pravomoci a státně – mocenského charakteru jejich činnosti

→ zvláštní složky: policejní a bezpečností síly, popř. další instituce (armáda); nedisponují mocenskou pravomocí

→ státní organizace a státní zřízení: realizují další funkce (dopravní, energetické, výzkumné, strategicko výrobní, speciální a hospodářské organizace, zařízení školská, zdravotnická, sociální, kulturní); stát je zřizuje a z části nebo zcela financuje; nedisponují mocenskou pravomocí

Zásady organizace státu

• organizační hledisko popisuje vzájemné vztahy mezi státními orgány, a to nejen v právem založené podobě, ale také v podobě, v jaké se mnohdy i fakticky vytvářejí

• zásada nezávislosti: projev teorie dělby moci

• zásada souřadnosti: vypovídá o postavení státních orgánů na téže úrovni (orgány se stejnou mírou pravomoci a odlišující se předmětovou nebo rozsahovou stránkou působnosti, např. ministerstva, soudy na místní úrovni, státní zastupitelství na místní úrovni atd.)

• zásada koordinace (slaďování činnosti): zejména prostřednictvím zákonů (v případě soudů) a dalších právních předpisů (orgány státní správy) a prostřednictvím interních normativních instrukcí (státní zastupitelství)

• zásada subordinace (nadřízenosti a podřízenosti)

• zásada koncentrace a dekoncentrace: zejména rozhodovacích pravomocí; absolutní koncentrace je výjimečná a nepraktická

• zásada decentralizace: rozhodovacích pravomocí a rozhodovací činnosti autonomních veřejnoprávních korporací