Státověda

- ke zkoumání předmětu státovědy je kromě právních předpisů a norem důležitá i historie, politologie, sociologie, filozofie, politická geografie, ekonomie,…

- snaha po uceleném poznání, tedy když znalost toho, „co býti má“ pro reálné poznání nestačí (musíme poznat nejen to, co býti má, ale to, co skutečně je)

Aspirace státovědy:

a) poznat prostřednictvím popisu (deskripce) – snaha popsat to, co skutečné je => deskriptivní přístup

b) učinit závěry, zobecnit (preskripce) – snaha využít získané poznatky

c) předkládat sumu poznatků pro studijní a praktické účely tj. možnosti – navrhnout řešení (v zásadě v podobě návrhů pro budoucí právní úpravu tj. návrhy de lege ferenda

=> na základě popisu (deskripce) usilujeme o zobecnění (preskripci), což vede k úvahám o budoucí právní úpravě a k rozšíření vzdělání

4. Metody státovědy

- způsob zkoumání jevu z určitého hlediska

- státověda náleží mezi vědy teoreticko-aplikovatelné => metody obecné + metody speciální

- korespondují s aspiracemi státovědy, tj. v prvé řadě s obecnými poznávacími metodami:

ad a) metody empirické – zejména pozorování

ad b) a c) metody racionální – zejména indukce (zobecnění), ale také dedukce (proč?; z obecného usuzuju něco konkrétního/ je právní norma aplikovatelná na danou kauzu?), analogie (podobnost)

speciální metody

- přinášejí další poznávací potenciál

a) společný pro více vědních oborů

- metoda srovnávací (komparistická) – pro státovědu nejdůležitější, protože srovnává poznatky z více států

- metoda systémová

b) spojovaný s určitým oborem

- metoda juristická

- metoda sociologická

- metody exaktní

obecné metody

a) empirické metody – zaměřeny na zjišťování faktů a skutečností, a to buď prostřednictvím pozorováním reality (vhodné – stačí „pouze“ sledovat např. činnost určitého státního orgánu) nebo experimentováním

b) racionální metody – umožňují formulovat obecné závěry a zároveň je i interpretovat a předkládat návrhy na jejich realizaci

→ indukce: vede k formulaci obecného závěru

→ dedukce: z obecného se usuzuje na jednotlivé; z obecných norem vyberu něco a aplikuji to na konkrétní společenský vztah

→ analogie: setkání se se společenským vztahem, který není právně upraven, hledání podobností

speciální metody

a) srovnávání (komparatistika) – komparace shodných (nebo v mezích analogie podobných) subjektů a vztahů mezi nimi

- srovnávání v čase a z hlediska území, musí se srovnávat srovnatelné

- makropohled (hlavy státu na celém světě) X mezopohled (hlavy státu v Evropě) X mikropohled (hlavy státu Vyšegradské 4)

b) systémová metoda - ucelené nazírání na jevy => využívána k charakteristice systému jako celku

- systémy se člení na subsystémy, ty pak na prvky, ty jsou dále nedělitelné