Státověda

• lidé mají právo na to, aby se sdružili (aby uzavřeli pactum unionis) → pokud chtějí lidé blaho, musí se sdružit a podřídit (ne ale jako jednotlivci, ale jako občané)

• jestliže se sdruží v instituci, nemusí tato instituce projevovat názor jednotlivce, ale musí chránit práva většiny (pactum subjectionis)

• určitá rozhodnutí jsou tvořena v rovině institucionální, měla by být tvořena většinově

• vlastníci majetku musí být připraveni na to vzdát se jeho části (aby platili daně)

• nezcizitelná (nikdo mi je nemůže vzít, já je nemůžu ani prodat) individuální práva (Lockova svoboda x Hobbesova autorita) – smyslem je pořádek, při respektování práv jednotlivce

=> není považován za subjekt sobecký, ale za nositele práv => vstupuje 3. činitel. stát, samospráva + jednotlivec – suverénní moc musí jednotlivce respektovat díky tomu, že má práva a svobody „plamen liberálního myšlení“

• první, kdo formuloval, že zákon je rozhodující formou pro řešení vztahu mezi mocí a jednotlivcem => prestiž zákona (zákon vznikl většinovým systémem, lidmi zastupiteli)

• právo politické společnosti (lidu) na revoluci

→ Immanuel Kant

- společenská smlouva = jistá idea rozumu => to, co jednotlivci ve společnosti považují za rozumné

- imperativ pro zákonodárce:

- zákonodárci by měli tvořit zákony tak, aby se zákony co nejvíce blížily představě společnosti o těchto zákonech („Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy současně platit jako princip obecného zákonodárství“) => jako by zákonodárný sbor představoval sjednocenou vůli => každý zákonodárce by měl jednat a konat jen tak, aby to, pro co hlasuje, se uplatnilo v obecném rámci

- lze předpokládat akceptaci zákona lidem = vláda zákona – legalita/ jednotlivec považuje normu za sobě vlastní

→ Jean-Jacques Rousseau

O společenské smlouvě

- zastáncem přímé demokracie (hlasování obce o všech otázkách), na druhou stranu si uvědomoval, že jsou státy velkoplošné jako např Francie, které není jednotné => ustanovení jednoho jediného orgánu na delegátském principu – z nižší úrovně se delegují zástupci do vyšší úrovně a dále do vyšší => nejvyšší není přímo volen, je delegován; je nositelem obecné vůle

- neměla by existovat dělba moci, aby byla zachována autenticita vůle, mohou být zřizovány orgány na principu dělby moci

- přímá účast (delegátský princip) => suverénní kolektivní obecná vůle (volonté générale) – subjektem v.g. je vždy lid/národ (pouze pactum unionis) – preferoval jen kolektivní vůli celostátní shromáždění, tj respektoval pactum unionis => všichni se musí podřídit

- forma vlády shromáždění – ve státě je pouze 1 nejvyšší státní orgán => nehovoříme o dělbě moci, ale dělbě práce

→ N. Machiavelli

- stát je nejen dokonalá instituce, ale je to také instituce, které je opodstatněna svou vlastní existencí (lidé jsou schopni jí odpustit, i když se nechová morálně a eticky) ­ stát by měl dodržovat normy, ale pro určitý účel může použít i jiné prostředky, politická účelovost není nade vše (negativní)