Státověda

- absolutní monarcha však je ve své moci omezen (měl by vycházet z názorů jiných institucí, než vydá nějaké pravidlo), měl by zachovávat určitá základní práva (právo na vlastnictví, život, svobodu)

→ Thomas Hobbes

Levithian

- přirozený stav = stav války (homo homini lupus; bellum omnium contra omnes) člověk člověku vlkem, válka všech proti všem

- každý jednotlivec je sobecký => války

Hobbes rozlišuje:

- přirozené právo (ius naturale) = svoboda každého, aby svou mocí dosahoval svého uspokojení, přirozenosti

- přirozené zákony = povinnost usilovat o mír, pokud je možné jeho dosažení (povinnost každého jednotlivce), až v případě, že se mu nedaří dosáhnout míru, může použít válečné prostředky

-možnost vzdát se části svého přirozeného práva – pokud se vzdají všichni, může dojít ke smlouvě – přenesení části přirozeného práva (pactum unionis = uzavření smlouvy o sdružení; předpoklad 2. kroku):

pactum subiectionis = smlouva o podřízení se – tj. vytvoření společné suverénní moci

- salus publica suprema lex est => blaho obce je největší zákon (zásada pro suverénní moc)

- nedojde-li k zásahu státu, hrozí, že ve společnosti převáží zásada člověk člověku vlkem

- stát má zajistit elementární svobodu jednotlivce, sám ale nesmí diskriminovat jiného jednotlivce

- základní přírodní právo -­ možnost svobodného člověka chránit svoje zájmy dle své vůle, svobodný jednotlivec by měl poznat formy a prostředky svých zájmů (co si může dovolit)

7. Koncepce ústavního státu

Učení o ústavním státu (o smlouvě o ústavním státu)

otázky

- osobní legitimity – jakým způsobem ustanovit lidi do pozice panovníka?

- koncentrace/dekoncentrace moci – moc v 1/více rukou

- katalogu základních práv a svobod a jejich záruk

- vztah státu a společnosti předpokládá uznání existence katalogu základních práv a svobod, stát nemůže tyto katalogy zužovat

- společnost trvá na určitých právech a svobodách a státní moc by je měla respektovat

- vznikají představy, že ústavy státu budou zakotvovat i další otázky týkající se formy vlády (kdo je subjektem moci - lid, jaké jsou vztahy mezi nejvyššími státními orgány)

→ Ch. L. Montesquieu ­ (O duchu zákonů)

- mezi státními orgány existují vztahy v podobě trojí dělby moci ­ moc zákonodárná, výkonná, soudní (institucionální dělení státní moci) /státní moc je jen jedna – hovoříme o dělbě moci, to ale neznamená existenci 3. mocí, jde jen o organizační záležitost/

- tato moc se projevuje respektováním dvou zásad:

- zásady inkompatibility (neslučitelnosti funkcí v jednotlivých druzích horizontální státní moci)

-zásady vzájemných brzd a vyrovnávání (takto rozdělená státní moc by měla být tvořena a aplikována tak, aby nedocházelo k jejímu zneužívání)

→ John Locke (Dvě pojednání o vládě)