Státověda

c) juristická metoda: státověda při analýze určitého problému má uvažovat i s ohledem na to, „co býti má“

d) sociologická metoda: viz sociologie

e) exaktní metody: využití matematických metod (zpracování volebních dat, elektronické hlasování, matematické modelování)

5. Vztah duchovní a světské moci na přelomu prvního a druhého tisíciletí; rané podoby společenské smlouvy

a) proces partikularizace ve Franské říši

- v obd. 8, 9. st došlo k vyvrcholení mocenského i územního rozsahu Franské říše, poté ale nastal proces rozdrobování (814 umírá Karel Veliký, více nástupců, každý měl mocenské ambice)

=> 843 – Fr říše se rozděluje

b) rovnováha moci panovníka a církevní moci se postupně v převahu církevní moci => světská moc v tomto období má převahu

• boj o investituru (soupeření o to, kdo bude ustavovat k moci světského panovníka? církevní hodnostáře

do 824 – papež spíše podporoval světskou moc x 10., 11. století – „papež je bohem“ (tento princip zavedl Mikuláš II., emancipoval tím církev – už nepotřebovala ‚schválení‘ od moci světské)

- doktrína o světské a duchovní suverenitě papeže a jeho neomylnosti (počátek a vrchol suverenity církevní moci)

• teorie o univerzalitě – svět je univerzální jako jedno tělo, nemůže mít více hlav; jedinou hlavou je hlava moci církevní

• teorie o vyšších úkolech duchovní moci a o její nadřazenosti nad nedokonalou mocí světskou

• teorie dvou mečů (hlava římskost církve je správce dvou mečů, rozhoduje, komu svěří meč ke správě světské moci), teorie vikariátu, papež a reprezentant římského lidu

Společenská smlouva – smluvní zakládací akt

- i tacitní – není nutný aktivní projev vůle; smlouva může mít i charakter smlouvy uzavřené mlčky)

- vztah mezi společnosti a státem se začíná postupně nazírat jako na smluvní vztah

Rané podoby společenské smlouvy (počátky ideje světské suverenity)

(data jen orientační, k zařazení do období)

(týká se suverenity světské moci)

→ Dante Alighieri [alieri](1265 – 1321)

- idea suverenity císaře => císař nezávislý – neodvozuje svoji moc od nejvyššího pozemského představitele církve, ale přímo od Boha (neexistuje transmiter, nositel církevní moci, jde přímo o Boha)

=> zdroj státní moci přímo v Bohu

→ Marsilius z Padovy

Defensor pacis

- „stát by mělo být něco praktického“ – navazuje na Aristotela; stát je světská instituce, má mít praktický účel

→ idea suverenity lidu => zdroj moci státu není v Bohu nebo v hlavě římskokat. státu, ale přímo v lidu

- světská moc je legitimována mocí lidu jen k tomu účelu, kterému má sloužit (stát je institucí racionální)

- ne všichni členové společnosti mají totožné úmysly, k regulaci uspořádání společenských vztahů má sloužit právo (uznává, že právo nemusí být vždy spravedlivé, ale vždy musí přinést sankci)