Státověda

instituce = subjekty, které organizovaně vyjadřují a zprostředkovávají společenské vztahy

- tyto subjekty vznikají jako produkty určitých stabilizujících se společenských vztahů, ty pak zajišťují rozvoj těchto vztahů – vnějším projevem této stabilizace je relativně trvalé spojení těchto vztahů a reprodukce typických činností neboli jejich institucionalizace

- instituce však nejsou vždy tvořeny jako důsledek opakujících se společenských vztahů (tedy ex post) x formalizace může probíhat i jako vědomý proces pro řešení budoucích situací (ante) =>

vznik: a) jako produkty opakujících se (a tedy stabilizujících se) společenských vztahů

b) programově pro řešení budoucích situací (běžně v oblasti státoprávní, správní, vojenské a integrační)

základní znaky instituce:

1. formalizace (určitá míra zobecnění)

a) formalizace struktury – tj. vztahů mezi částmi instituce (instituce představuje určitý celek s vnitřním uspořádáním neboli organizaci

b) funkcí – tj. vnějších projevů instituce

1. určitelnost a relevantní samostatnost instituce – tzn. rozsah funkcí a podoba organizace instituce se může měnit – může být rozšiřován či zužován (což může vést nakonec i k byrokratizaci)

- instituce tvořeny plánovaně (ante, ne ex post) => snaha řešení budoucích situací

1. napětí mezi abstraktní rolí instituce a konkrétními společenskými vztahy, v nichž tato instituce působí - v oblasti práva se tento vztah projevuje v známém poměru mezi „má býti“ a „je“

specifika státu jako instituce

- stát jako instituce se vyznačuje zejména takovými projevy, které jej odlišují od ostatních institucí působících ve společnosti, tyto specifické znaky spočívají hlavně v politicko-právní rovině:

→ stát vystupuje jako instituce, jejíž formalizace je primárně založena na právu

- východiska politicko-právní podoby státu: politická legitimita, legalita

=> díky polit. legitimitě a legalitě je stát „demokratická univerzální instituce společnosti“, tzn. stát je:

1. důsledek prosazování principu suverenity lidu - vláda lidu, pro lid a lidem

2. subjekt nejvyšší veřejné mocí ve vztahu k území – moc nezávislá na jiných

3. s jednotným právním řádem

4. zajišťující ústavnost a zákonnost ve společenských vztazích i ve vlastní činnosti

5. zajišťující základní podmínky existence společnosti - péči státu o obecné dobro

→ organizační podoba státu se odvíjí od podmínek jeho politicko-právní formalizace

- typická je stabilizovaná podoba organizační struktury a vztahů mezi jejími částmi (k tomu přispívá uplatňování zásad dělby moci, parlamentarismu a státního zřízení)

→ napětí může mít více příčin a podob

• nedodržování práva

• konfliktu zájmů

• napětí uvnitř organizace státu

  • nedostatkům ve vymezení právního postavení (působnost a pravomoc státních orgánů)

  • nedostatečné posouzení problémů nebo nedostatek vůle a schopnosti jej řešit

  • byrokratickým postupům

  • problémům ve vztazích politických partnerů

  • konflikt zájmů mezi státem a skupinami