Vypracované otázky

• po zvolení je kancléř jmenován spolkovým prezidentem a navrhuje mu ministry (členy spolkové vlády), prezident jim nemusí vyslovovat důvěru (kancléř má kromě výběru ministrů legitimitu rozhodovat o základních zásadách vnitřní a zahraniční politiky tzv. kancl princip)

• resort princip: každý člen vlády odpovídá za svěřený resort

• kolegial princip: případné spory mezi členy spolkové vlády se řeší ve vládě jednáním a hlasováním

• dojde-li spolkový sněm k závěru, že kancléř tyto principy nesleduje, vyslovuje mu nedůvěru prostřednictvím konstruktivního vyslovení nedůvěry; po uplynutí 48 od vyslovení nedůvěry musí zvolit nástupce (když jej nezvolí, původní kancléř zůstává ve funkci)

• specifikum racionalizace je, že tradiční pro parlamentarismus je tzv. destruktivní nedůvěra (vysloví nedůvěru, avšak neřeší, kdo bude nástupcem)

• kancléř může požádat o vyslovení důvěry sněm, může to spojit s návrhem zákona (pokud sněm nevysloví důvěru, má prezident 3 týdny na to, aby zvážil, zda nerozpustí spolkový sněm)

• nouzový stav zákonodárství: kancléř může požádat prezidenta se souhlasem spolkové rady (= druhá komora parlamentu, která vzniká na základě delegace vlád spolkových zemí) v případě návrhu zákona, který prohlásil za naléhavý, o vyhlášení nouzového stavu zákonodárství, se kterým spolkový sněm vyslovil nesouhlas nebo ho přijal v jiné podobě

• tento nouzový stav může spolkový prezident vyhlásit na 6 měsíců pouze jednou v průběhu jednoho funkčního období téhož spolkového kancléře

40. Švýcarská forma vlády shromáždění

• projevuje se zde dělba práce, ne dělba moci

• ústavně – právní uspořádání

Vláda

• je kolektivní orgán, který se považuje za tzv. ausschussregiurung (vláda považována za výbor parlamentu)

• je sedmičlenná, složena z pěti ministrů, viceprezidenta a prezidenta (ti jsou voleni z členů vlády na 1 rok – dochází k rotaci funkcí; každý ji může zastávat jen jeden rok za sebou, viceprezident se může stát prezidentem, naopak ne)

• prezident řídí činnost vlády (má postavení předsedy vlády), ve vztahu k zahraničí plní pouze ceremoniální funkce (někdy se říká, že se jedná o kolektivní hlavu státu)

• jednací kvórum je pětičlenné, pro rozhodnutí je třeba dosáhnout prostou většinu

• do 70.let 20.století vláda projednávala všechny otázky jako kolektivní orgán, postupně v některých otázkách svého resortu mohl přijímat rozhodnutí ministr (uplatňuje se tzv. monokratický princip ve vztahu k příslušnému resortu)

• uplatňuje se zde i několik ústavních zvyklostí a obyčejů

• základem je hledání konsensů (konsensuální demokracie, užívání přímé demokracie)

• ve vládě by měli být stejným dílem francouzsky a německy mluvící členové a jeden Švýcar z italsky mluvícího kantonu

• minimálně jedním členem vlády by měla být žena

• při sestavování vlády by měl parlament dbát na to, aby byli rovnoměrně zastoupeni starší a mladší členové (délkou funkce, ne stářím)

• základem je inkompabilita funkcí s jakoukoli jinou funkcí ve své sféře

• má se dbát o rovnoměrné zastoupení všech kantonů, ale Zurich, Bern a Vaud /vó/ musí být zastoupeny vždy

• mělo by se dbát o rovnoměrné zastoupení katolické, socialistické, radikální strany a alespoň jeden člen by měl být ze strany agrární

• vláda realizuje politický program a kromě toho je povinna každý den realizovat nařízení parlamentu

• postupně se začíná objevovat nový úhel pohledu – parlament nemůže vyslovit vládě nedůvěru po celé funkční období, současně vláda nemůže požádat o vyslovení důvěry = silná pozice vlády