Vypracované otázky

zákonodárné iniciativy

→ k realizaci výkonné moci si vytváří vládu (je to ale spíše poradní

sbor)

→ parlament je omezen na vydávání zákonů a schvalování rozpočtu

34. Institucionalizované formy projevu státní moci. Přehled a příklady vztahů mezi nejvyššími státními orgány. Základní druhy forem vlády.

35. Dělba moci. Základní pojetí a hlediska. Oddělení mocí

• systém vztahů mezi nejvyššími státními orgány

• jedná se o horizontální dělbu moci

Dualistická dělba moci

• existují jen dva druhy nejvyšších státních institucí (zákonodárné a ty, co právo vykonávají – za to je považováno i vydávání právních předpisů)

• spojena s Aristotelem, Marsiliem z Padovy a ryzí naukou právní

Trialistická dělba moci

• moc zákonodárná, výkonná a soudní, spojena s Lockem a Montesquiem

Kvadrialistická dělba moci

• moc zákonodárná, výkonná, soudní a některá další, např. vládní (vláda formuluje otázky vnitřní a zahraniční politiky, což žádný jiný orgán nedělá a také protože je nadána pravomocí tvorby primárních pramenů práva), kontrolní, samosprávní atd.

• hovoří se pouze o institucionalizované dělbě moci (máme jen jedinou moc, dělbou jich více nevzniká)

Jednota

• systém moci koncentrované nebo také monistické pojetí výkonu moci (vykonavatelem státní moci je jeden státní orgán – parlament, ostatní státní orgány jsou od něj odvozovány)

→ např. forma vlády shromáždění státní moci je koncentrovaná pouze

v jediném státním orgánu, ten má charakter shromáždění

(parlamentu), tento orgán si zřizuje k výkonu svých rozhodnutí

další státní orgány (např. 1793 vznik Konventu, pařížská Komuna,

ústava SSSR z roku 1936, ústava ČSSR z roku 1960)

→ za formy vlády shromáždění se považuje i direktoriální forma

Dělba

• státní moc je rozdělována mezi nejvyšší státní instituce, mezi kterými převažuje nezávislost

Nezávislost

• tzv.oddělený výkon státní moci

• typická prezidentská forma vlády (USA, některé středoamerické a jihoamerické státy)

Závislost

• tzv. kooperativní výkon státní moci

• typickou formou tzv. parlamentní forma vlády (westminsterský model, ovlivnil vlády v kontinentální Evropě a v koloniích Velké Británie); výraznější modifikací je forma vlády typická pro V.francouzskou republiku a racionalizovaný parlamentarismus

36. Parlamentarismus. Westminsterský model

13.století

• 1215 přijata Magna Chrata Libertatum, kde král již nemohl vypisovat všechny daně, některé otázky musel konzultovat s velkou radou a musel uznat samosprávný status některých obcí

• panovník měl povinnost respektovat názor 25 baronů, kteří ho upozorňovali na to, že se dopouští vůči nim bezpráví (tzv. upozorňovací právo)

• od 1254 byli do velké rady připouštěni rytíři, od 1265 obce

• tím se klade budoucí základ rozdělení parlamentu na Horní (Sněmovna lordů) a Dolní (Sněmovna obcí) sněmovnu

• od 1297 nemůže král vypsat daň bez rozhodnutí parlamentu (začíná platit zásada – není možno vypsat daň bez zákona, resp. rozhodnutí parlamentu)

• od této doby také začíná platit zásada „o panovníkovi v parlamentu“, tzn. že panovník není jiný státní orgán, je imanentní součástí parlamentu)

• také se vyvíjela teze „o králi v kabinetu“ (vládním orgánu), tzn. že král byl součástí vládního orgánu jako jeho imanentní prvek, ne něco, co stojí mimo