ČPD_Kabrheloviny

zakročovalo proti všem pohanským zvyklostem mezi lidem, proti pohanským věrám, 

pověrám i kouzlům, jež se přes všechna pronásledování a tresty stále mísily do křesťanské 

víry. 

Dekreta Břetislavova dále uváděla mezi prohřešeními například to, když muž zapudil od sebe 

svou manželku a nahradil ji ženou jinou, nemanželské mateřství, nesvěcení nedělí a svátků a 

jiné. Tresty za takové přestupky byly velmi různé a mnohdy i velmi přísné — např. prodej 

celé rodiny do zahraničního otroctví, vyhnání ze země, zabavení veškerého majetku, tělesné 

tresty jako mrskání, peněžité pokuty a řada jiných trestů. 

Povahu kodifikace obyčejového práva měla Statuta Konráda Oty z roku 1189 (pozor, 

v učebnici je to na straně 116 dole špatně).  

Dalším z pramenů práva byly právní knihy. Ty sice neměly platnost zákona, nicméně byly 

hojně využívány „přes svůj soukromý původ a chybějící státní sankci, byly glosovány právní vědou 

a byla jim přiznána podpůrná platnost. Některé požívaly značné autority.“ 

Nejstarší právní knihou je Kniha rožmberská (1. pol. 14. století), obsahující ustanovení 

zemského práva. Dalšími tituly pak byly Práva zemská česká Ondřeje z Dubé (zhruba 1400) 

a O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery Viktora Kornela ze Všehrd. Na 

Moravě jsou pak právní knihy reprezentovány Knihou Tovačovskou (1490) a na ni 

navazující Knihou Drnovskou (1527). 

Soupisem městského práva pak byly Kniha písaře Jana (14. století) a Práva městská 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 14 

království českého Pavla Kristiána z Koldína (1579). Tato kniha se posléze stala základem 

městského práva nejen v Čechách, ale i na Moravě. 

Podíl na tvorbě práva měl také zemský soud. Ten byl v případě, že pro danou kauzu 

nenajde řešení ve stávajícím zvykovém právu, volně nalézat právo. Tato rozhodnutí –