ČPD_Kabrheloviny

ustanovením, která pro ni byla nevýhodná, vzepřela a jejich prosazení zabránila. Projednávání 

tohoto zákoníku se táhlo až do poloviny 50. let 14. století, kdy si Karel IV. sám nakonec 

uvědomil, že tento zákoník nepůjde prosadit. 

Roku 1355 šlechta tento zákoník na generálním sněmu definitivně zamítla, což byl pro Karla 

úplný konec nadějí na vydání zákoníku. Místo aby Karel nechal dojít k otevřenému konfliktu 

se šlechtou, od celého projektu nakonec raději odstoupil. Po stáhnutí tohoto návrhu zákona 

Karel   dokonce nepravdivě prohlásil, že rukopis nešťastnou náhodou byl zničen – shořel. 

Významný zákoník se ale zachoval v rožmberském archivu, což prozrazuje, kdo se 

zákoníkem nesouhlasil. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 15 

Roku 1500 je vydáno Vladislavské zřízení zemské. 

Vladislavské zřízení zemské vzniklo za vlády Vladislava II. Jagelonského (a tradičně bývá 

uváděno jako důkaz slabosti panovníka, neboť důsledkem tohoto zřízení je významné 

omezení královské moci). 

Autorem a tvůrcem ducha zákona byl odpůrce politického vzestupu městského stavu 

královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy. V zákoníku byla rozvinuta koncepce, že 

královská města jsou poddanými krále a nejsou tudíž rovnocenným partnerem šlechty. 

Zřízení mělo 554 článků, bylo v něm obsaženo mnoho ustanovením starobylého rázu, aby 

šlechta vyvolala dojem, že jen kodifikuje dávno nabytá práva. Rozhodující pro výběr právních 

předpisů, které byly do Vladislavského zřízení zařazeny, byly především potřeby politické, 

tedy právní zakotvení ústavních vztahů mezi králem a stavy a mezi stavy navzájem. 

Vydání zákoníku umožnilo šlechtě, aby v dalším politickém boji s městským stavem 

vystupovala jako obhájce zákonnosti a starých práv, za jejichž shrnutí nový zákoník