ČPD_Kabrheloviny

obecné nálezy – pak byly zapisovány do zemských desek a měly tak faktickou povahu 

precedentu. Do zemských desek se také zanášela sněmovní usnesení zemských sněmů. 

Zvláštním pramenem práva pak byly landfrýdy, které zajišťovaly mír, pořádek a bezpečnost 

na daném území. V českých zemích byl uzavřen poprvé roku 1388 mezi moravským 

markrabětem Joštem, olomouckým biskupem Mikulášem a moravskou šlechtou. 

KODIFIKACE 

První dokončenou kodifikací práva byl Horní zákoník Václava II. (Ius regale montanorum) 

z roku 1300. 

Z

ákoník upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra. Například přesně stanovil podíl 

krále na těžbě a ražbě stříbra či zavedl novou minci - pražský groš. Obsahoval také pravidla k 

zajištění bezpečnosti práce, předpisy o výplatě mezd, délce pracovní doby a také protikoaliční 

předpisy, zakazující horníkům a kovářům samostatně se organizovat ve spolcích. 

Roku 1355 připravil Karel IV. Maiestas Carolina. 

Jednalo se o zákoník, který měl postavit jakousi hráz rozpínavosti šlechty. Zákoníkem 

Majestas Carolina, který obsahoval 109 článků, zamýšlel císař zajistit majetek krále – 

vymezoval 29 královských měst a 13 hradů, které nesměly být dány do zástavy, 

dalších 13 měst a 14 hradů mohlo být zastaveno nejvýš na devět let. Karel se snažil 

omezit libovůli šlechty při stanovení trestů za různé přestupky. Šlechta však žádala jednat tak, 

jak bylo odedávna zvykem, nechtěla se dát spoutat žádným psaným zákonem. 

Stát mělo posílit i ustanovení, že každá odúmrť (majetek, který nemá mužského dědice) – ať 

poddanská, nebo šlechtická – spadne na krále. Dosud platilo, že poddanskou odúmrť 

získávala šlechta. V královských lesích si někteří šlechtici postavili sídla a přivlastnili si část 

půdy. Na tu si nyní činil nárok císař, což také vzbudilo odpor. Šlechta měla dosti sil, aby se