ČPD_Kabrheloviny

soudci nedokázali jednomyslně shodnout, obraceli se na soud vyšší instance. Od roku 1458 

pak v Praze fungoval apelační soud.  

OTÁZKA Č

. 11 - ZÁKLADNÍ RYSY SOUKROMÉHO PRÁVA DO 17. STOL 

České soukromé právo se ve středověku řídilo českým právem obyčejovým. To bylo sebráno 

v právních knihách, zejména o městském právu. Subsidiárně se používalo římské právo. 

Samotné právní postavení jedince, a tím i rozsah jeho subjektivních práv, bylo v prvé řadě 

determinováno jeho příslušností k dané sociální vrstvě. Dále pak zletilostí, ctí a v některých 

případech také pohlavím.  

Například zletilost byla v městském právu pod vlivem římského práva stanovena na 14 let u 

mužů a 12 let u žen. Koldínova Práva městská pak stanovila pro muže hranici 18 let, pro 

ženy 15 let. 

Čest a její zachovalost se odvozovala jednak z povolání (jako bezectní byli například 

označování kati, žebráci či prostitutky). Bylo ji však také možné ztratit v důsledku 

protiprávního jednání. 

Jistá omezení se týkala žen, které například nemohly zastávat veřejné úřady. V rovině 

soukromoprávní však tolik omezovány nebyly. 

Manželství bylo pod vlivem kanonického práva, na které se odvolávala Dekreta 

Břetislavova, vnímáno jako nerozlučný svazek mezi mužem a ženou – „Co Bůh spojil, 

člověk nerozlučuj.“ Břetislavova dekreta z roku Preferovanou formou pro jeho uzavření byl 

veřejný církevní sňatek, kterému přecházely zásnuby před svědky. Vstupem do manželství 

odcházela žena ze své rodiny do rodiny manžela. Ačkoli se tím dostávala pod jeho ochranu i 

moc, nebyla mu úplně vydána na pospas, spíše od ní byla vyžadována poslušnost a věrnost. 

institut jitřního daru (Morgengab) – symbolická náhrada, kterou manžel poskytoval své ženě 

po naplněné svatební noci za ztracené panenství (proč jen si všichni budete pamatovat zrovna 

tohle?) 

Nezletilé děti žily pod otcovskou mocí, právní úkony za ně činil jejich otec.