ČPD_Kabrheloviny

zemí Koruny české byly zrušeny nebo byly začleněny do systému rakouských úřadů. Celý 

systém úřadů se však zejména v průběhu 18. století velmi často měnil (v letech 1749 – 1802 

prošel osmi zásadními reorganizacemi). 

PANOVNÍK 

Panovník stál na samotné špici pomyslné pyramidy. Vládli „z Boží vůle“ a v podstatě bez 

jakéhokoli omezení. Byl nedotknutelný, nesesaditelný a nemusel se nikomu zodpovídat. 

Státní záležitosti – zahraniční i vnitřní politiku - řídil pomocí pouze jemu podřízeného 

aparátu, ve kterém stavovské úředníky nahradili byrokraté. 

Český královský titul i panovnické tituly ostatních zemí se od roku 1713 dle ustanovení 

Pragmatické sankce dědily v habsburském rodě. Nicméně po nástupu Marie Terezie byl její 

dědický nárok zpochybněn a chudáci rakouští vojáci pak museli její legitimitu bránit ve 

slezských válkách.  

Faktické postavení panovníka se měnilo. Zatímco Marie Terezie či Josef II. stáli v čele státu 

nejen de iure, ale i de facto, poslední dva předbřeznoví panovníci – František II. a Ferdinand 

V. vládli zcela pod vlivem svých úředníků, především K. W. Metternicha a hraběte 

Kolovrata. 

VEŘEJNÁ SPRÁVA 

Po nástupu Ferdinanda I. došlo k vytvoření tří ústředních správních orgánů habsburského 

soustátí – tajné rady, dvorské komory a dvorské vojenské rady. 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 24 

TAJNÁ RADA 

Tajná rada byla zřízena jako kolegium bez jasně vymezené kompetence, měla být 

všeobecným poradním orgánem panovníka, bez rozhodovací pravomoci. Zpočátku byl 

počet členů malý (3 až 5), občas jejím zasedáním předsedal panovník, jinak nejprve (do 

roku 1538) dvorský kancléř a potom dvorský hofmistr (Obersthofmeister). Vedle něj byli na 

základě svého úředního postavení členy dvorský maršálek a zmíněný dvorský kancléř. 

Členové byli většinou Němci a šlechtici, ale občas i učení právníci.