Kompletní shrnutí

– Právní ochrana dědice 62

Odkazy 63

− Legata a fideicommissa 63

− Kodicil 63

− Univerzální fideikomis 65

Darování na případ smrti 65

Úvod do předmětu

− římským právem se zabývá právní romanistika

− romanésy = římsko-právní čtení

− ve starověku se právo neučilo, neexistovaly právní školy ani fakulty, až na sklonku antiky se na

východě v Byzanci objevují 1. právnické školy

− na počátku PF UK se římské právo také neučilo, pouze právo kanonické

− až r. 1654 se obnovuje opět PF a vznikají 4 profesury pro římské právo (kopírují Justiniánovy kodifikace +

novely)

− r. 1792 opuštěn justiniánský model výuky, římské právo mělo velký význam, bylo téměř právem

platným

− když byl r. 1811 vydán všeobecný občanský zákoník, začíná římské právo upadat

− r. 1855 byla reformována výuka na univerzitách a římské právo se začalo opět vyučovat v 1. a 2.

ročníku

− po r. 1882 se stává prvním českým profesorem římského práva Leopold Heyrovský

− model výuky za 1. republiky je stejný jako v roce 1855

− za totality se římské právo nevyučuje, pouze v rámci „obecek“

− samostatným předmětem se stává opět až od r. 1981

− římské právo je jediným téměř zcela rekonstruovaným právním řádem starověku

− římské právní principy nacházíme v základech práva evropského, amerického, japonského

− římské právo dnes dokonce platí v JAR (Digesta – trestní zákony), v San Marinu (v podobě ze 14. stol.),

v Andoře (Digesta)

− je součástí kulturního dědictví

− latinské termíny jsou v právní praxi dodnes používány

− římské principy

− „Špatný je stát, který je řízen mnoha zákony“

− litera zákony musí být platná za všech okolností

− „Ignorantia iurus non praesumitur nec toleratur.“ (Ingnorantia iuris non excusan)= neznalost práva

neomlouvá (škodí)

− „In dubio pro reo (iuducandum est).“ = pochybnost ve prospěch obviněného

− právo je umění dobrého a spravedlivého

− „Mater semper certa est, pater semper incertus.“ = matka je jistá, otec vždy nejistý

− „Minima non curat praetor.“ = drobnostmi se soudce nezbývá

− „Bis de eadem re ne sit actio.“ = ne dvakrát v téže věci (věc odsouzená je pravdou)

− nebezpečí je na straně kupce

− „Leges suum ligent lavorem.“ = císař je formálně vázán zákony, které vydal (platí až do Byzance)

− jednou dědic, navždy dědic

− „Responsi unius non omnoho audiatur.“ = jeden svědek, žádný svědek (až císařské právo)

− povrch ustupuje pozemku (pevně zakotvené věci patří majiteli pozemku)

− násilí lze odpovídat násilím (v Římě neexistoval pojem přiměřené obrany)

− chtějícímu se neděje bezpráví

− ne všechny principy dnes vydávané za římské jsou římského původu

− římské právo je psáno latinsky, později řecky