ŘP-Příklady

nemohl pohodlně odnést domů, nechal jsem ho tu a ono se zničilo (zaniklo). Jakou žalobu lze 
použít a kdo nese odpovědnost za nebezpečí? Co se týče nebezpečí, píše Labeo, velmi záleží na 

tom, jestli jsem obstaral strážce nebo ne: pokud jsem strážce obstaral, nesu nebezpečí já, pokud 
ne, pak ten, u koho se stříbro nacházelo. V zásadě jsem toho mínění, že lze použít actio 

commodovi a za kustoda musí odpovídat ten, u koho se věc nachází, pokud se něco jiného 
výslovně dohodnuto. 

 
Jedná se o commodatum – smlouva o výpůjčce, půjčce – reálný kontrakt pojmenovaný 

dvoustranný nerovný.  
 

Příklad 98 - 1 

Kupní smlouva "za kolik si ty koupil", "kolik peněz mám v pokladně", je platná. Neboť kupní cena 
není neurčitá, pokud je kupní smlouva tak jasná: výše kupní ceny je totiž spíš neznámá, než že by 

byla skutečně neurčitá. 
 

Emptio-venditio – koupě prodej – konsenzuální smlouva dvoustranná rovná. Cena musí být 
objektivně určitelná – nesmí být neurčitelná. V tomto případě však je určitelná.  

 
Příklad 98 – 2 

Je jasné, že právní úkon nevznikne, jestliže prodávající řekne zájemci o koupi "můžeš koupit za 
tolik, kolik chceš zaplatit, kolik považuješ za správné, za kolik si ceníš hodnotu věci". 

 
V tomto případě je to neplatné, protože cena má být objektivně určitelná. Tohle objektivní není, 

protože cenu určuje kupující. Přidat k tomu i to, co je v 98 – 1.  
 

Příklad 99 

Kupní cena však musí být určitá. Neboť jestliže jsme se mezi sebou dohodli, že věc se má koupit 
za takovou kupní cenu, jak vysoko věc ocení Titius, popírá Labeo, že by tento právní úkon měl 

nějaké právní účinky. Tento názor schvaluje Cassius. Ofilius uznává v tomto případě kupní 
smlouvu za platnou. K tomu názoru se připojil Proculus.