ŘP-Příklady

Příklad 13 
Otroctví je ustanovením iuris gentium, v důsledku čehož je někdo, v rozporu s přírodou, 

podroben cizí moci. 
 

Práva přírody nezměnitelná a náleží každému, ale ne otrokům. Otrok nemá právní subjektivitu. 
Nemá žádná práva. Pouhá věc. Psát o otroctví. 

 
Příklad 14 

Podle lege Cornelia mají závěti těch, kteří zemřeli ve válečném zajetí, stejnou platnost, jako 
kdyby zůstavitelem nebyly upadli do válečného zajetí a podobně připadne jejich pozůstalost 

každému (kdo je k ní povolán). 
 

Opsat svými slovy. Mluvit o testamentu (třeba válečný – stačilo pouhým prohlášením). Musel mít 

způsobilost k vytvoření testamentu. Pokud nezemře a je ve válečném zajetí, pak se vrátí, tak ius 
postliminii. Obecně psát k dědictví. 

 
Příklad 17 

Pekuliárny otrok, aby získal (svou) svobodu, dohodl se s panem (svým) na částce peněz a ty mu 
odevzdal; pan, dřív než ho propustil na svobodu, zemřel a ve své závěti stanovil, že otrok má být 

svobodný a odkázal mu peculium . 
 

Kdo tvrdí, že byl vlastními penězi vykoupen, pokud to dokáže, bude od té doby svobodný, když 
byl vykoupen, neboť konstituce ho neprohlašuje za svobodného, ale mu svobodu zajišťuje. 

 
Pokud se v kontraktu (například v koupi) vyjádří, že otrok má být svobodný, nebo se to 

nevyjádří, je správnější, že mu (otrokovi) svoboda patří. 
 

Římské právo umožňovalo tzv. zprostředkované vykoupení otroka na svobodu jeho vlastními 

penězi, nebo i přímé vykoupení. V prvním případě otrok pověřil tzv. zprostředkovatele 
Redemptor, kterému poskytl peníze (obvykle získané z pekulia) s cílem, aby ho koupil a 

propustil na svobodu. 
 

Příklad 22 
Nyní následuje jiné rozdělení osobního práva. Neboť některé osoby jsou sui iuris (nejsou 
podrobována moci jiného), ostatní jsou alieni iuris (podobné moci jiného). 
 
Z těchto osob, ale které jsou podrobné právu (moci) jiného, jsou jedni in potestase, druhé v 
manus a zase jiné v mancipiu. 
 
Příklad 23 
Podstatu příbuzenstva Římané chápali ve dvojím smyslu, když že příbuzenstvo se zakládá buď