Zkouška vypracované ústní otázky 2015
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
vytvořili spojovací článek mezi obsahem římskoprávních pramenů a potřebami soudobého právního života.
Mezi nejvýznamnější osobnosti mezi komentátory patřili: Cinus z Pistoje, Bartolus de Saxoferrato(1314-1357)-hlava školy a její prvořadá osobnost, Baldus de Ubaldis(žák, Bartoluse, ale i názorový protichůdce), Paulus de Castro, Durantis a Jason de Mayno.
Obnovení římskoprávní vzdělanosti podporovalo představy, že jedním z hlavních projevů veřejné moci je legislativní činnost -> Původně měl vladař pouze zajišťovat mír, ale nyní se začaly objevovat názory, že je ztělesněním zákona.
Další posun v myšlení římskoprávních škol byl v poměru římského práva k právu národnímu.
Glosátoři považovali římské právo za právo obnovené univerzální říše×komentátoři popřeli politický univerzalismus staršího středověku a uznali suverenitu jednotlivých národních států. Římské právo přichází ke slovu tehdy, je-li v právu domácím mezera. Glosátoři vytvořili nauku o děleném vlastnictví (vlastnictví může být děleno na souběžné vztahy, jejichž nositeli jsou různé subjekty).
dospěly k obecnému vystižení vlastnického práva (toto obecné vystižení v římskoprávních textech marně hledáme).
Komentátoři zase začali vlastnické vztahy individualizovat-byly to vztahy v pravém smyslu soukromovlastnické.
V učení římskoprávních škol se počal odrážet vliv práva kanonického-a to v oblasti obligačního práva, zejména smluvních závazků.
Francie
Evropský humanismus dal římskoprávní vzdělanosti nový rozměr - prosazuje se v době rozmachu evropské renesance.
Pramenem poznání nikoli CIC, ale Breviarium Alaricianum. Pro ni byly římskoprávní prameny souhrnem autoritativních výroků, které znamenaly nezrušitelnou veličinu. I pro humanisty byly antické památky ztělesněním neměnných, absolutních hodnot, ale v jiném duchu, v duchu nově pojatého lidství.
Vznik právního humanismu ve Francii
Francouzské království unikalo v průběhu celého středověku nejúspěšněji z dosahu univerzalistických představ o jediném světovém impériu.
V roce 1219 papež Honorius III. konstitucí Super specula papež zakazuje výuku ŘP v Paříži a Inocenc IV. v celé Francii.
Ve středověké Francii existovaly dvě právní oblasti: na jihu-oblast práva psaného a na severu-oblast práva zvykového.
Velmi brzy se zde vytvořila právní věda-jejím východiskem bylo působení tzv. zaalpských doktorů.
Dokladem vysoké právní kultury na jihu je právní památka Lo Codi, což je summa k justiniánskému Codexu(první spis o římském právu sestavený v provensalském dialektu a později přeložen do latiny).
Právní humanismus odmítl dílo italských škol, požadoval návrat k původním pramenům a jejich kritické nepředpojaté studium. S obsahem zákoníku bylo možno nakládat daleko volněji (už ne jen vykládáním jednotlivých míst).