Zkouška vypracované ústní otázky 2015

• Pandektisté nesnášeli přirozenoprávní koncepce, včleněné do nových francouzských a rakouských kodifikací z počátku 19. století.

• Prameny se staly justiniánské předpisy bez zásahů Glosátorů a Komentátorů, kanonické a domácí německé právo. Vytvořili pojmově a dogmaticky propracovaný systém soukromého práva.

• Přestože se zpočátku stavěli proti kodifikaci práva, stáli po sjednocení Německa u zrodu německého občanského zákoníku 1896 (Bürgerliches Gesetzbuch, platnost od 1.1.1900) - zákoník vzdělaných právníků, laikům nepřístupný (narozdíl od Code civil - 1804).

Pandektní systém soukromého práva

Tvoří jej pětičlenné schéma: obecná část, právo věcné, obligační, rodinné a dědické.

Tři důležité body:

-obecná část - rozplynulo se v ní i právo osob; pojem objektivního a subjektivního práva, teorie právního jednání, ochrana práv, uplatnění, promlčení

-odlišení věcných práv od obligací

-postavení rodinného a dědického práva - rodina stojí mezi jednotlivcem a státem, rodinné právo odděleno od práva osob; dědické právo poprvé samostatně, je absolutní, ale nazírá se na něj jinak než na ostatní věcná práva

Představitelé německé pandektistiky

• Friedrich Carl von Savigny (1779-1861)

• Georg Friedrich Puchta (1798-1846) - zakladatel pojmové jurisprudence pandektistiky

• Bernhard Windscheid (1817-1892) - podílel se na přípravě německého zákoníku

• Rudolf von Jhering (1818-1892) - zpočátku pozitivista (pandektista), poté obrat k sociologickému směru, účelu práva

• Theodor Mommsen

• Samuel Stryk

• Benedict Carpzow

• Ulrich Zasius

• Samuel Puffendorf

• Georg Adam Struve, Johannes Schilter, Johann Brunnemann, Wolfgang Adam Lauterbach a další.

Nizozemí

• K rozvoji recepce v Nizozemí dochází od konce 16. století (v průběhu revoluce). Recepce trvala do 18. století.

• Centrem studia ŘP se stala univerzita v Leydenu založená v roce 1575. Na této univerzitě se rozvinul směr tzv. nizozemské školy=škola elegantní jurisprudence.

• historicko-kritická metoda se skvělým systémem a vytříbeným literárním stylem.

• Navazuje na historicko-kritické metody užívané francouzskou školou, ale je sblížena také s usus modernem, tedy s německou právní vědou

• Její představitelé přihlíželi i k potřebám právní praxe, inspirovali německé právníky.

• Výsledky této školy se uplatnily i v koloniích jako Roman-Dutch law(Srí Lanka, JAR, Guyana). Roman-Dutch law je dodnes v těcto zemích základem právního řádu.

Představitelé:

• Johannes de Voet

• Gerhard Noodt

• Donellus

• Gabriel van den Muyden, Arnold Vinnius

Velká Británie

• Starověké římské právo zde působilo přímo -> VB byla pod nadvládou Říma. Vliv školy italských glosátorů překračoval i hranice Apeninského poloostrova (tzv. zaalpští doktoři-např. Vacarius ).

• V 1. polovině 12. století na univerzitě v Oxfordu působil glosátor Vaccarius z Oxfordu (žák boloňských učenců). Vytvořil dílo s názvem Liber pauperum neboli kniha chudých/pro chudé – stručný a srozumitelný výklad ŘP pro studenty.

• Pronikání římského práva do Anglie naráželo na odpor-Vacariovi byla králem roku 1151 zakázána výuka, podobným opatřením bylo usnesení sněmu v Mertonu (1236) - Nolumus leges Angliae mutari - nepřejeme si, aby bylo anglické právo měněno - což se dalo chápat jako opatření proti římskému právu, a tak následoval velký rozvoj domácího práva.

• V 16. a 17. století znovu příznivá situace pro recepci (panovníci prosazovali ŘP pro posílení moci) -> Konec nadějí na recepci ŘP přichází s anglickou revolucí.