Zpracované hlavní otázky

ŘÍMSKÉ PRÁVO

1. Služebnosti (servitutes) 2

2. Negotium (právní jednání) 2

3. Vývoj soudního řízení 3

4. Podmínky vydržení 3

5. Zástavní právo 3

6. Poručnictví a opatrovnictví 4

7. Prameny římského práva 4

8. Charakteristika Justiniánovi kodifikace 5

9. Litiskontestace 6

10. Subjektivní a relativní práva 6

11. Kapitisdeminuce 7

12. Objekty práv 7

13. Patria potestas (moc otcovská) 8

14. Dvoustranné rovné kontrakty 8

15. Římské manželství 8

16. Žaloby na ochranu vlastnictví, jiné než actiones in rem 8

17. Zánik závazků sine satisfactione creditors 9

18. Posloupnost proti testamentu 9

19. Hypotéka 9

20. Státní zřízení v době republiky 10

21. Utvrzení obligací 11

22. In ius vocatio 11

23. Vůle projevená a projevovací 11

24. Emptio-Venditio 12

25. Pojetí vlastnického práva v římském právu 12

26. Delikty 12

27. Způsobilost k právnímu jednání (důvody omezení) s.74 12

28. Accidentalia negotii (vedlejší ustanovení pr.jednání) s.100 12

29. Věcná práva s.152 13

30. Držba s.161 14

31. Pojmové znaky držby (nabytí a ztráta) s.167 14

32. Publiciánská žaloba s.185 14

33. Důvody vzniku závazku (obligace) s.213 15

34. Náhrada škody (pojmové znaky a zavinění) s.223 15

35. Formální kontrakty s.215, 244 15

36. Reálné kontrakty s.245 16

37. Pignus (zástava ruční) s. 247 16

38. Konsensuální kontrakty s. 250 16

39. Emptio venditio (ručení za právní a faktické vady) s.251 17

40. Dědická posloupnost s.266 17

41. Civilní a praetorská posloupnost s.267 18

42. Intestátní posloupnost s.269 18

43. Smluvní systém s.215 18

44. Žaloby k ochraně vlastnického práva (3 věcné žaloby) s.182 19

45. Testament 19

46. Mimořádné prostředky magistrátské s.127 19

47. Mandátní smlouva 20

48. Nabývání vlastnického práva 20

49. Locatio-conductio 21

1. Služebnosti (servitutes)

• patří mezi věcná práva k věci cizí, která spočívají v právu užívat cizí věc a toto právo je neoddělitelně spojené s urč. pozemkem nebo s urč. osobou

• základním rysem je to, že služebnost musí být pro oprávněného ze služebnosti věcí cizí, protože nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci (Nemini res sua servit) a to, že vlastník nemusí nic konat, jen musí strpět omezení => služebnost nemůže spočívat v plnění (Servitus in faciendo nequit) – výjimkou byla služebnost nést břemeno

• rozlišujeme služebnosti pozemkové a služebnosti osobní

1. pozemkové služebnosti

• vztah dvou vlastníků dvou sousedních pozemků, služebnost užitečná pro pozemek (Servitus Praio utilis esse debet), ne pro osobu = spojeny s pozemkem

• trvalý ráz

• panující a služebný pozemek

• právo stezky, průhonu dobytka, právo cesty, vodovodu

• dělí se na: k pozemkům venkovským či polním a k pozemkům domovním

• existovaly i služebnosti zakazujícího rázu (zákaz vysokých budov)

1. osobní služebnosti

• výrazný osobní ráz -> trvala jen po dobu života oprávněného = spojeny s osobou

• patří sem: usufructus (právo požívací) - právo užívat cizí věc (uti) a těžit z ní plody (frui) – nesmí být změněna nebo zničena podstata věci (souhrn základních vlastností, kterými je dáno hospodářské určení věci) – objekty usufructu mohly být jak věci movité tak nemovité, nikoli zuživatelné