Zpracované hlavní otázky

1. Prameny římského práva

1. královská doba

• obyčejové a zvykové normy, nad jejichž dodržováním bděli pontifikové

• králové vydávali tzv. královské zákony, kterých potom bylo tolik, že z nich jakýsi Papirius pořídil sbírku – Ius civile Papirianum – je z většiny považována za podvrh

1. římský stát za republiky

• protože jsou tzv. královské zákony považovány za podvrh, začínají dějiny římského práva vydáním Zákona 12 desek – sepsán komisí decemvirů, jedná se o primitivní kodifikaci římského obyčejového práva, hodně zastoupené bylo právo procesní, rodinné, sousedské a dědické, četné jsou předpisy práva trestního a správního, obligační jen ojediněle

• po vydání Zákona 12 tabulí byly hlavními prameny práva pontifikální interpretace a zákony lidového shromáždění – zákonodárnou iniciativu měli pouze konzulové, praetoři a plebejští tribunové, výjimečně i censoři; zákony nabývaly účinnosti zpravidla ihned spolu s platností, neexistovalo vacatio legis

• honorární právo:vzniklo z ediktů, které vydávali praetoři po nástupu do funkce, původně byly závazné jen pro něj, ale postupně se osvědčily; tvořila protiklad ius civile,

• ius gentium (právo národů) – římské právo určené k regulaci styku Římanů s cizinci, bylo obecně platné, přístupné všem svobodným občanům, reguluje hlavně obligační vztahy, Gaius ho chápal jako právo, které dnes nazýváme právem přirozeným

• republikánská jurisprudence – na přelomu 4. a 3. st. př. n. l. se začíná objevovat činnost právníků, jejichž práci Římané charakterizovali slovy Agere (hnát, pohánět, žalovat = udělovat rady a pokyny stranám, jak postupovat na soudě, jaké formality dodržovat…), Cavere (varovat se, dát si pozor = činnost právníků, kt. měla předcházet kolizím, jednalo se o pokyny vztahující se k mimosoudnímu jednání), Respondere (udílet dobrá zdání = podávat výklad sporných otázek, interpretovat texty zákonů

1. klasický Řím

• objevují se stovky svazků odborné literatury (např. od Labea), z nichž se většina nedochovala, z těchto spisů byl však učiněn výběr z klasické právní literatury, který byl shrnut do sbírky o padesáti knihách nazvané Digesta- součást velké kodifikace císaře Justiniána

• klasické římské právo je hlavě dílem právníků

• v této době vznikly i dvě právnické školy, tzv. školy Sabiniánů a školy Prokuliánů, spojované s rivalitou dvou význačných římských právníků Labeona a Capitona

• z této doby pochází i taková právnická jména jako Scaevola nebo Gaius

1. Řím za dominátu – výlučným pramenem jsou císařské konstituce, ozn. jako leges; za vlády Theodosia II. vznikl první pokus o kodifikaci práva nesoucí ozn. Theodosiův kodex 438; v době dominátu vznikla také kodifikace Leges Romanea barbarorum

Citační zákony – 426 – OK je Papinian, Ulpian, Paul, Modestin a Gaius