Zpracované hlavní otázky

král Servius Tullius provedl společenské reformy, které zatlačily význam rodů – hlavní reformou bylo postupné zrušení kurijního shromáždění, místo kterého byla vytvořena shromáždění nová

lidová shromáždění: centurjní (organizovaná podle majetkové diferenciace, uvnitř rozdělena na centurii starších a mladších; svolávána nejvyššími úředníky; pravomoce: přijímání nových zákonů, volba nejvyšších úředníků, rozhodování o válce/míru, udělování stát. občanství, odvolací instance pro hrdelní zločiny) a tributní (organizována podle městských a venkovských okresů; svolávána nejvyššími magistráty; pravomoci: volba nižších úředníků, schvalování zákonů, odvolací soud při odsouzení k pokutě)

vedle nich existovala ještě plebejská shromáždění

lidová shromáždění postupem času ztrácela svůj vliv

Magistratury – nejvyšší státní úřady

dvojice konsulů – nastoupili na místo krále po zániku královské moci a byli nazýváni praetores maiores

měli tzv. imperium = nejvyšší rozkazovací a zakazovací moc, která byla do určité míry omezena třemi principy: principem volitelnosti (byli voleni lidovým shromážděním), principem anuity (byli voleni na rok) a principem kolegiality (většinou byli úřady obsazovány více kandidáty, kteří museli vzájemně spolupracovat) + byl úřad bezplatný, úřad se pokládal za poctu

mezi sebou měli ius intercessoinis (právo intercesse) = právo zakročit a zabránit provedení plánu, se kt. všichni členové kolegia nesouhlasili

diktátor – mimořádná magistratury uplatňovaná ve vojensky a politicky napjatých a nebezpečných obdobích

jmenován jedním z konsulů po poradě se senátem na období 6 měsíců (úřad zanikal i odchodem konsula, kt. diktátora jmenoval)

praetor urbanus (praetor městský) – postaven na roveň konsulů jako „menší kolega“, kt. měl také imperium, jeho hlavním úkolem byla péče o řádnou správu, zejména o veřejné i soukromé soudnictví a aplikaci práva vůbec

praetor peregrinus (praetor cizinecký) – postaven po bok praetora městského, měl jurisdikci ve sporech Římanů s cizinci anebo ve sporech cizinců

praesides – praetoři stavěni do čela provincií v nově dobytých zámořských oblastech

censoři (censores duo – byli vždy 2) – měli konsuly osvobodit od povinnosti vést evidenci římských občanů a zařazovat je podle odhadu majetku do majetkových tříd, dále vedli senátorské album (seznam senátorů), mohli trestat výstřelky římských občanů tzv. censorskou důtkou

Magistratury nižší – měli pouze nižší nařizovací pravomoc = potestas

kvestoři – v královské době stíhali hrdelní zločiny, později 2 vedli pokladnu, 2 doprovázeli konsuli do války (vojenští kvestoři),…jejich počet vzrůstal – za Sully asi 20

kurilští aedilové – měli soudní pravomoc v tržních záležitostech, spolu s aedily plebejskými tvořili kolegium, které konalo služby policejní (především na tržištích a ulicích); aedilita považována za 2. stupeň v politické kariéře

Senát – za dob králů obsazován náčelníky římských rodů, později princip obsazování – podmínkou členství bylo úspěšné ukončení magistratury, doživotně se senátorem stal ten, kdo byl zapsán do alba senátorů

vedl správu státních financí, kontroloval hospodaření státu, vedl všechna zahraniční jednání, měl vliv na římskou armádu i při správě provincií

za republiky měl 300 členů

Plebejské magistratury

plebejští aedilové – správci plebejských chrámů a pokladů v nich ukrytých

plebejští tribunové – měli chránit zájmy plebejů, k čemuž měli ius auxilii, později ius intercessionis (právo vetovat opatření patriciů škodících plebejům), nakonec ius coercendi (právo trestat neuposlechnutí tribunova příkazu)

svolávali plebeje do lid. shromáždění, po Hortensiově zákoně (zrovnoprávnil plebiscita a zákony) se stali navrhovateli četných nových norem