Zpracované hlavní otázky

1. Accidentalia negotii (vedlejší ustanovení pr.jednání) s.100

• „náhodné“ kusy obsahu: předpokládají výslovný projev stran, vedlejší ustanovení, která např. odkládají účinky jednání či je jinak modifikují

• condicio (podmínka)

• vedlejší ustanovení, které účinky právního jednání činí závislými na nejisté události budoucí

podmínka nutná (condictio necessaria) – váželi se podmínka na událost, která v budoucnu nastat musí (vyplatím ti 1000, jestli Titus zemře)

• podmínka nemožná (condictio impossibilis) – za žádných okolností nemůže nastat (dám ti 1000, dotkneš-li se nebe) (Justinián: nemožná podmínka v testamentu jako nenapsaná)

• podobně se posuzují podmínky nedovolené, nemravné, výsměšné, zmatené

• vadné podmínky měly vliv na účinnost právních jednání – význam pro testamenty

• rozdělení podle obsahu podmínek: suspenzívní (odkládací, nenastávají účinky jednání hned, ale teprve, jeli podmínka splněna) a rezolutivní podmínky (zrušovací)

• potestativní podmínky (splnění je v moci a vůli toho, kdo má nabývat), kauzální (záleží na náhodě, vůle či moc oprávněného význam nemají) a smíšené (dílem v moci, dílem mimo ni)

• podmínky affirmativní (předpokládá pozitivní činnost – např. Titus vystoupí na Kapitol) či negativní (vyžaduje nečinnost)

• legitimní akty, které musely zůstat bez podmínky – mancipace, injurecese, akceptilace (formální prominutí dluhu), tutori datio (ustanovení poručníka), hereditatis additio (formální přijetí pozůstalosti)

• dědic nesměl být ustanoven s podmínkou rezolutivní (bránila zásada semel heres, semper heres), syn rodiny mohl být ustanoven dědicem jen s podmínkou potestativní

• dies (určení časové)

• uložení času váže právní účinky jednání na události, které v budoucnu jistě nastanou – podle vůle jednajícího pak účinky nastanou: od určitého termínu (tzv. lhůta počínací) nebo končí k určitému termínu (lhůta končící)

• právo omezené časem – pokládá se za přítomné, odložen je jeho výkon – uložení času nikdy nemá retroaktivní účinky

• nesmělo být připojeno uložení času – ustavení dědice v testamentu bez lhůty, až do Diokleciána převod vlastnického práva s končící lhůtou

• rčení:

• dies certus an, certus quando (den, který jistě nastane a ví se jistě kdy – např. 24. 12. 2002)

• dies certus an, incertus quando (den, který jistě nastane, ale neví se kdy – až Titus zemře)

• dies incertus an, certus quando (den není jistý, nastane-li však, ví se jistě kdy – např. až Titus nabude zletilosti – toho se ovšem nemusí dožít)

• dies incertus an, incertus quando (den je nejistý, neví se ani, kdy nastane – až se Titus bude ženit – vůbec se ženit nemusí)

• modus (určení účelové)

• při lukrativních právních jednáních – darování, odkazu, ustanovení dědice, manumissi – mohl dárce či zůstavitel obdarovanému uložit, aby něco vykonal (postavil náhrobek, pustil otroka)

• modus má okamžité účinky, obdarovaný může vydání požadovat ihned, pak je povinen provést, co mu bylo uloženo, modus odkládací účinky nemá, ale je závazný (podmínka naopak: odkládá a nezavazuje)

• závazný je pouze modus qualificatus – sleduje buď zájem dárce, nebo osob třetích, nebo veřejný zájem

• modus simplex – zájem obdarovaného – není závazný, chápe se jako dobrá rada

• speciální žalobou lze vymáhat splnění modu