Zpracované hlavní otázky

1. Civilní a praetorská posloupnost s.267

• hereditas – původní dědická posloupnost dle civilního práva, actio hereditas petitio

• bonorum possessio – prétorská, prétorské žaloby

2 posloupnosti

a) Civilní – dědictví = hereditas

i) Ochrana actio hereditas petitio

ii) Přechází i práva a povinnosti nemajetkové povahy – např. sakrální oběti

b) Praetorská – dědictví = bonorum possessio

i) Ochrana bonorum possesio cum re(věcně podložená), bonorum possesio sine re(věcně nepodložená)

ii) Ryze majetkový ráz

iii) Nutná žádost interdiktem Quorum bonorum během dané doby

1. Intestátní posloupnost s.269

• = zákonná posloupnost

• zemřel intestatus – bez testamentu nebo byl neplatný (různý čas kdy k tomu dědic přistupuje – ihned nebo až potom co byl testament neplatný)

• občan, agnátská rodina – později převládly kognátské vztahy

• po pater familias – dědicem osoby bezprostředně blízké (děti, manželka,vnuci…)

• dědicové nutní – aktivní, patriarchální vztahy

• dělení podle hlav, dle tříd

1. Smluvní systém s.215

• formální = abstraktní - platné bez ohledu na hospodářský základ jednání
  - verbální - sponsio
  - stipulatio
  - literální – expensilatio

• neformální = kauzální - důraz na důvod
  - reálné - vznik předáním věci
  - mutuum - zápůjčka
  - commodatum - půjčka
  - depositum - smlouva o úschově
  - pignus - smlouva o ruční zástavě
  - konsensuální - vznikají souhlasem
  - emptio vendetio - smlouva trhová - koupě - prodej
  - locatio conductio - rei - pacht a nájem, operis - smlouva o dílo, operarum - smlouva pracovní
  - societas - smlouva společenská
  - mandatum - smlouva příkazní
  nexum a fiducia mimo systém

jednostranné - všechny formální a mutuum – žalobou přísného práva
dvoustranné rovné - konsensuální kromě mandatum – žalobami bona fides

dvoustranné nerovné - reálné kromě mutuum, ale s mandatum

1. Žaloby k ochraně vlastnického práva (3 věcné žaloby) s.182 JE TU PRY CHYBA

• reivindikace, publiciánská žaloba, mezní žaloba, reivindicationes utiles

• a) kviritské – reinvidikace (nedržící vlastník na navrácení věci), actio negatotia (držící vlastník proti určité činnosti někoho jiného);

• b) bonitární - exceptio rei venditae ac traditae (námitka věci prodané a tradované – proti vindikaci kviritského vlastníka), actio Publiciana in rem

1. Testament

• testamentární posloupnost s.275

• jednostranný a odvolatelný právní úkon pro případ smrti, jasná forma

• obsahuje jmenování dědice (jasně a zřetelně) a dědické instituce - nutná forma, testamentární posloupnost již od Z12D

• dědická instituce musela být provedena latinsky a v imperativu, později od toho upuštěno, dále pak uznána i řečtina;

• mohl být doplněn podmínkami, nikoli však podmínkami odkládacími (zásada „semel heres, semper heres“)

• původně „mancipační“ testament, poté i testament ryze písemný – pět svědků, ti položili pečeť (porušení pečetí znamenalo neplatnost);

• musel být spravedlivý, musel zmiňovat formálně neopominutelné dědice, nový testament rušil testament původní, zůstavitel musel být způsobilý vydávat testament (aktivní), dědicové museli být způsobilí dědit (pasivní), testament mohla sepsat i cizí osoba, nesměla však z takového testamentu profitovat, testament mohl být kdykoli zrušen

• testament calatis comitis (kalátní) – vyhlášený před komisí, nejstarší – pořizoval jej ten, kdo neměl vlastní intestátní dědice; „adopce“ pro případ smrti, zůstavitel projevil svoji vůli před lidovým kalátním shromážděním – společné znaky s abrogací

• testamentum in procinctu (testament v šiku) zůstavitel mohl v mimořádných podmínkách projevit vůli bez jakýchkoli formálních požadavků; vojenský testament, jenž se projevil pouhým prohlášením, kdo má být dědicem

• testament mancipační (odkazový) – převod mancipací, někdo stanoven vykonavatelem vůle (fiktivní prodej) – ústní x později listinný důkaz – písemný

• východiskem dispozice odkazové, druhý nejstarší, zůstavitel svůj majetek mancipací převedl na osobu, jíž mohl familiae emptor (rodinný kupec) – jakýsi vykonavatel zůstavitelovy poslední vůle důvěřovat

• postupně se stal skutečným testamentem – mancipační testament se stal základní formou civilního testamentu – ústní testament, naoko (byla provedena mancipace, zůstavitel prohlásil svoji vůli, jmenoval dědice testamentární nunkunpace)

• testamentární způsobilost: aktivní – způsobilost pořídit závěť, museli ji mít i svědci, testator atd., neměli ji alieni iuris, otroci, zprvu ženy, osoby neschopné svědčit, blázni

• pasivní – způsobilost dědit, neměli ji ti samí