Zpracované hlavní otázky

-jsou ryze osobní

-věřitelská solidarita – na straně oprávněné několik subjektů, každý z nich má nárok na plnění celé, stejné účinky jako splnění má i litiskontestace s jedním z věřitelů provedená: od toho okamžiku by totiž žaloba každého dalšího věřitele znamenala agere de eadem re (žalovat dvakrát v téže věci)

-adstipulace – adstipulátor – vedlejší věřitel, člověk, kterém stipulací dlužník slíbil plnit stejné, co slíbil hlavnímu věřiteli – slibem vznikala nová obligace v akcesorickém vztahu k obligaci hlavní – oprávněný (adstipulator) mohl plnění přijmout, ale mohl je žalovat, nebo prominout – jeho oprávnění závislé na trvání obligace hlavní, zanikalo smrtí adstipulatora

2) způsoby zajišťující hospodářský efekt obligace – věřitel někdy ani nemusí podstoupit časově náročné řízení

-jsou buď osobní (zřizuje někdy dlužník sám, někdy osoby třetí) nebo věcné

-osobní zřizované dlužníkem – konvenční pokuta a závdavek

-osobní zřizované třetí osobou – tzv.intercesse (dnes intercesse kumulativní, privativní, mlčky provedené)

-kumulativní – záruky, při kterých intercessor (osoba třetí) zavazuje vedle hlavního dlužníka buď jako rukojmí, nebo jako dlužník solidární, nebo dává do zástavy vlastní věc za cizí dluh

-privativní – třetí osoba se zavazuje místo dlužníka, jenž se tak vůbec osvobozuje – novace s výměnou osoby dlužníka

-zvláštní případ – tzv.intercessio tacita – mlčky provedená – intercessor se zavazuje jako hlavní dlužník a vlastní dlužník je mimo

Intercesse – záruky zřizované třetí osobou

Dlužnická solidarita

Rukojemství

Právo zástavní (věcná záruka obligace zřizovaná dlužníkem nebo osobou třetí)

Subjektivní a relativní právo

dává se do protikladu s abs. subj. právem

- zabezpečuje oprávněnému výhodu vůči jednomu konkrétnímu jinému subjektu (povinnému)

- požaduje se nějaká činnost, konání (např. u kupní smlouvy prodávající musí věc předat a kupující zaplatit kupní cenu)

- chráněna žalobami osobnímu (akcio in persona)

práva osobní (rodinná)

- chrání spíše zájmy sociální, etické

- splývá zde oprávnění s povinností (např. páter měl možnost nakládat s dětmi, ale musel je živit)

práva majetková

- převládají zájmy hospodářské (ekonomické)

- oprávněný má pouze výhodu (např. někdo byl okraden a měl právo na zaplacení pokuty, ale neměl vůči němu žádnou povinnost)

Subjektivní právo znamená právo, které někomu svědčí nebo může svědčit (např. právo na důchod, právo přednosti v jízdě apod.). nalézt přesnou definici subjektivního práva je obtížné. Někdy se subjektivní právo vykládá jako přípustná, nikoli však povinná modalita jednání.

-subjektivní právo se dělí na relativní a absolutivní

Relativní subjektivní právo je takové, které vytváří právní vztah mezi oprávněným a jednou nebo několika dalšími osobami: např. právo na náhradu škody spojuje poškozeného s jedním nebo několika škůdci, vůči jiným osobám nepůsobí.