Zpracované hlavní otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Utvrzení obligací
každá civilní obligace byla v římském právu chráněna žalobou, kt. umožňovala věřiteli, aby si v případě, že dlužník nesplní své povinnosti, odebral za asistence státních orgánů z dlužníkova majetku peněžitý ekvivalent svého nároku – to bylo ale často nedostačující, proto se hledaly další záruky obligací, mezi prvními fiducia (věrná ruka)
další záruky se dají rozdělit do dvou skupin:
-
ty, kt. usnadňují postavení věřitele při dobývání pohledávky – především adstipulace (vedle hlavního závazku vznikal na něm závislý vedlejší závazek s vedlejším věřitelem) a věřitelská solidarita (při více věřitelích, kt. mají právo na celé plnění, je stačilo splnit jednomu, ten se pak musel vypořádat s ostatními)
-
ty, kt. zajišťují hospodářský efekt obligace
-
věcné – zástavní práva (zřizováno buď dlužníkem, nebo třetí osobou)
-
osobní
-
zřizované dlužníkem – konvenční pokuta a závdavek
-
zřizované třetí osobou – intercesse
-
druhy intercessí:
-
dlužnická solidarita – vedle dlužníka hlavního se staví dlužníci další s úplně stejnými povinnostmi, každý odpovídá za celý dluh, každý sám může celý dluh splatit (tím dluh zanikne) a věřitel může žádat plnění po kterémkoli z nich (dnes např. ve většině případů u manželů)
-
rukojemství – za dluh se zavazuje osoba třetí, kt. svým závazkem přistupuje k závazku hlavnímu, původně zřizováno pomocí verbální formální smlouvy, kdy rukojmí sliboval splnit totéž, co slíbil dlužník hlavní = rukojmí ručil vedle hlavního dlužníka; až časem se z rukojemství stala subsidiární forma utvrzení obligace = rukojmí ručí až po hlavním dlužníkovi
In ius vocatio
jedná se o předvolání na soud
nacházíme již v Zákoně 12 tabulí, jako omezení svémoci
-
žalobce tím vyzýval obžalovaného, aby se dostavil k soudu (bylo žalobcovou povinností obžalovaného vyzvat)
-
jestliže se některý ze zúčastněných (žalobce, žalovaný) nedostavil před soudce, ten nějaký čas počkal a potom hned vynesl rozsudek ve prospěch přítomné strany
-
v době kogničního řízení žalobce podal písemně žalobu soudu a ten ji žalovanému doručil s určením termínu jednání, také nepřítomnost strany při jednání není nezbytně důvodem k odsouzení, kontumační řízení mohlo pro nepřítomného skončit i pozitivně
Vůle projevená a projevovací
viz výcuc z výcucu – vše co je u vůle u právního jednání
Emptio-Venditio
viz výcuc z výcucu
Pojetí vlastnického práva v římském právu
viz přednášky a výcuc z výcucu
Delikty
viz výcuc z výcucu
Způsobilost k právnímu jednání (důvody omezení) s.74
právní subjektivita se přiznává jen všem svobodným
způsobilost k pr.úkonům závislá na mnoha faktorech – mění se i schopnost vlastním jednáním zakládat, udržovat nebo rušit práva a povinnosti
vůle člověka projevená odpovídajícím skutkem – nemá: pr.osoba, dítě, člověk duševně nemocný
omezení:
pohlaví – žena sui iuris musela mít poručníka (tutela mulierum), schvaluje její pr.jednání
věk – do 7 let dítě (žádné pr.jednání ani protiprávní, otec nebo poručník), nedospělci (14/12 – 25, nabývací pr.jednání, poručník tutor, odpovídá za krádež a poškození cizí věci), dospělí (plná způsobilost k pr.jednání)
ochrana nezletilých (Plaetoriův zákon):
osoby, které podvedou nezletilce – pokuta+infamis (osoba bezectná), žaloba actio popularis – všichni proti němu
opatrovník (curator minorum)
restitutio in integrum (prétor)
zdravotní stav, tělesné vady – curator debilium, nemoci duševní – c. furiosi
marnotratník – prétorským interdiktem odejmuta správa majetku – c.prodigi
újma na cti (infamia) – vzniklá na základě pr.předpisu (bezprostřední za nezákonné a nemravné činy, zprostředkovaná za krádež, loupež, podvedení nezletilce, porušení důvěry). Turpitudo – faktická újma na cti, odsouzen občany zahanbené chování, vliv na jeho důvěryhodnost u soudu atd.
omezení z rozdílnosti stavu – patriciové x plebejové