Otázky 2017

4) Byrokracie a byrokratismus

Max Weber: „byrokracie je výrazem legální (racionální) legitimity“

byrokracie – společenská vrstva nebo skupina lidí, jež se profesionálně zabývá výkonnými stránkami činnosti různých organizací => je proto nezbytná, užitečná a prospěšná

- zároveň ale jde o zvláštní formu organizačních vztahů: odosobněná hierarchie a kontrola, nadřízenost a podřízenost, pevná mzda → často mnohem výkonnější než jiné formy organizace

- Weberovi oponenti poukazují na to, že je zde nebezpečí záměny prostředků a cílů → procedury se stávají samotným cílem a nepředstavují prostředek efektivního dosažení cíle => hovoříme o byrokratismu

=> byrokratizace – stav, kdy se byrokracie odtrhuje od vyšších (volených) orgánů a členské základny, odcizuje se jejich zájmům a vymyká jejich kontrole

německý sociolog Rudolf Michels říká, tendence k byrokratizaci se projeví jednou u každé masové organizace, z důvodu železného zákona oligarchizace

formování byrokratické (oligarchické) struktury vychází ze tří faktorů:

a) autoritářský charakter politických vůdců

b) psychických vlastností mas, které chtějí „uctívat vůdce“

c) „technických“ vlastností instituce, především objektivní potřebou její formalizované stránky

5) Přístupy k pojmu demokracie.

mnohovýznamový pojem → existuje snad 300 definic

a) axiologický přístup – demokracie chápána jako prosazování hodnot jako je svoboda, rovnost, spravedlnost

b) princip uspořádání soustavy nejvyšších státních orgánů (formy vlády) a vertikální struktury státu na principu dělby moci

- v horizontální rovině se nejúplněji uplatňuje princip dělby moci v prezidentské republice

- ve vertikální rovině spočívá v autonomii, tedy samostatném rozhodování orgánu místní samosprávy

c) procedurální přístup – demokracie chápána jako poltický proces (pravidla pro konstituování politické moci a její fungování)

d) demokracie = zabezpečení lidských a občanských práv – nejen ve smyslu ústavního zakotvení, ale také v jejich soudních (soustava soudů: obecné, správní, ústavní), ale i mimosoudních garancích

Demokracie pluralitní /konkurenční/ a neo/korporativní (koncepty demokracie)

 konkurenční (soutěživá) demokracie – založena na zprostředkování zájmů prostřednictvím politických strana a jejich soutěžení

 (neo)korporativní demokracie – zprostředkování zájmů prostřednictvím jejich harmonizace korporacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů (zájmových skupin)

- typický je omezený počet zájmových skupin, hierarchicky uspořádaná vnitřní struktura

- úzká vazba na stát, který vlastně vystupuje jako koordinátor jejich činnosti

c) korporativní demokracie

- nekonkurenční model

- založený na korporativní struktuře společnosti, tedy společnosti bez politických stran nebo se sníženým vlivem politických stran