Praktikum - 3. kapitola
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
rozsah nepřímého účinku
vodítkem pro eurokonformní interpretaci národního práva jsou dnes veškerá ustanovení práva EU bez ohledu na to, jaké je jejich postavení v systému pramenů evropského práva, a bez ohledu na to, zda mají nebo nemají přímý účinek (vzorem již nejsou pouze směrnice)
princip nepřímého účinku byl jedinou aplikační vlastností evropského práva, kterou SD převzal i do unijního práva
C-105/03 Pupino – povinnost eurokonformního výkladu vzniká také ohledně rámcových rozhodnutí (III. pilíř)
předmětem interpretace není jenom to národní právo, které bylo národním zákonodárcem přijato za účelem implementace evropského práva, ale veškeré národní právo, které se může dotýkat evropským právem založených subjektivních práv jednotlivců (C-106/89 Marleasing a C-397-403/01 Pfeiffer)
nepřímý účinek působí i v horizontálních právních vztazích, tedy může vést i ke zhoršení postavení jednotlivce (C-106/89 Marleasing)
výklad národního práva ve světle ustanovení práva EU je limitován rozsahem diskreční pravomoci národního orgánu aplikace práva a výkladovými pravidly upravenými národním právem (14/83 Von Colson and Kamann)
eurokonformní výklad nesmí vést k závěrům popírajícím podstatu národní úpravy, tedy k výsledkům contra legem (C-106/89 Marleasing)
výkladem nesmí být zhoršeno postavení jednotlivce ve smyslu založení nebo rozšíření jeho trestní odpovědnosti (80/86 Kolpinghuis)
platí, že povinnost eurokonformního výkladu vzniká až uplynutím lhůty stanovené pro implementaci směrnice (C-212/04 Adeneler)
Odpovědnost členského státu za škodu způsobenou porušením práva EU
jedná se o subsidiární následek sloužící k ochraně jednotlivce v případě, že stát poruší povinnosti vyplývající pro něj z členských závazků (mimosmluvní odpovědnost států za škodu)
vytvoření této zásady je možné považovat za vstřícný krok ze strany SD směrem k jednotlivcům, kterým byl poskytnut další nástroj ochrany oprávnění, která pro ně vyplývají z evropského práva
jedná se o určitý sankční důsledek pro státy, který neplní své členské povinnosti
poprvé judikováno v případě C-6 a 9/90 Francovich
pochybení státu při implementaci tzv. insolvenční směrnice – jednotlivci ztratili možnost náhrady dlužných mezd v případě úpadku zaměstnavatele
ve své argumentaci se opřel o samostatnou a nezávislou povahu evropského práva i o povinnost národních soudů všestranně chránit práva vyplývající z evropských norem, povinnosti loajality členských států a principu odpovědnosti státu o potřebu efektivity evropského práva
podmínkou vzniku odpovědnosti není zavinění, tudíž odpovědnost státu za škodu je objektivní
podmínky, za kterých je členský stát odpovědný za škodu:
výsledek předpokládaný směrnicí musí zakládat práva jednotlivcům