Praktikum - 3. kapitola

Přímý účinek jednotlivých pramenů práva EU

• doktrína přímého účinku byla SD zformulována nejprve ve spojení s primárním právem EU (Van Gend en Loos)

  • přiznání přímého účinku konkrétnímu ustanovení primárního práva v klasické podobě, kdy se jednotlivec domáhal svého oprávnění vůči státu

• 57/65 Lütticke

  • Soudní dvůr stanovil, že vnitrostátně vymahatelná oprávnění jednotlivce mohou plynout i z ustanovení, která obsahují pozitivní závazek státu učinit určité jednání, a to za předpokladu, že uplynula lhůta stanovená pro splnění tohoto pozitivního závazku

  • následně SD uznal, že některá ustanovení smluv mají absolutně mandatorní povahu a adresáty povinností v nich obsažených mohou být nejen členské státy, ale také jednotlivé fyzické a právnické osoby

  • uznal nejen možnost vertikálního sestupného (obráceného) přímého účinku, ale také horizontálního přímého účinku některých ustanovení smluv

  • dále judikáty 43/75 Defrenne a C-438/05 Viking Line

• v případě NAŘÍZENÍ bylo vyřešení otázky přímého účinku nejsnadnější

  • legální definice stanoví, že se jedná o obecně závazný, přímo použitelný akt

    • přímý účinek ustanovení nařízení plyne ze samotné podstaty tohoto pramene sekundárního práva

    • to je podloženo i existencí zákazu svévolného, jednostranného přijímání implementačních opatření ze strany členských států

  • Soudní dvůr odmítá provádění nařízení proto, aby nebyla narušena jednotnost a efektivita dosahování cílů těchto aktů (34/73 Variola)

    • výjimka: případy, kdy je potřeba přijmout nějaké opatření na národní úrovni – je stanoveno přímo v nařízení nebo z něj plyne implicitně

    • ustanovení nařízení, která přímo vyžadují implementaci, nemohou být přímo účinná (C-403/98 Monte Arcosu)

  • i v případě nařízení platí tzv. Van Gend en Loos formule – ustanovení obsažená v těchto aktech mohou být přímo účinná pouze za předpokladu, že jsou jasná a nepodmíněná a nevyžadují přijetí žádných dalších opatření

  • SD přiznal normám obsaženým v nařízení přímý účinek v plném rozsahu, tj. ve vertikálních (vzestupně i sestupně) i v horizontálních situacích (43/71 Politi)

• přímý účinek ROZHODNUTÍ

  • klíčová role Soudního dvora – rozhodnutí 9/70 Grad – otázka, zda mohou i tyto akty, které nejsou obecně závazné, vykazovat vnitřní účinek a být zdrojem práv a povinností jednotlivců, které pak musí být ze strany národních soudů respektovány

    • odpověděl, že ano a uznal, že kromě ustanovení primárního práva a nařízení mohou být přímo použitelné i další prameny evropského práva

    • SD řekl, že skutečnost, že primární právo přiznává přímý účinek výslovně pouze nařízením, nemůže vést k závěru, že u ostatních sekundárních aktů je vyloučen

    • SD definoval přímý účinek rozhodnutí jako další oporu účinnosti evropského práva, jako další z prostředků dosahování cílů integrace (argument „l´effet utille“)