Praktikum - 3. kapitola
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
monismus
teorie monismu chápe mezinárodní a vnitrostátní právo jako součást jednoho velkého systému právních norem
liší se pouze postupy jejich vytváření a subjektem normotvůrce
není nutné převzetí mezinárodních norem
právo EU své účinky určuje autonomně (prosazuje se)
tato schopnost může být označena jako určitý unijní monismus
pokud normy unijního práva splňují požadavek jasnosti, preciznosti a nepodmíněnosti (Van Gend en Loos), mohou je orgány členských států použít jako přímý pramen práva k vyřešení určitého případu na vnitrostátní úrovni – přímá (vnitřní) použitelnost unijního práva
čl. 288 SFEU – přímá použitelnost nařízení
ostatní prameny opřeny o argumenty v judikatuře Soudního dvora
přímá (bezprostřední, vnitřní) použitelnost práva EU představuje objektivní rozměr samostatnosti unijního právního řádu
je v ní zakódován příkaz národním soudům přistupovat k supranacionálnímu právu jako k právu vlastnímu a aplikovat jej ve formách, v jakých bylo originálně přijato (tedy bez potřeby jeho převedení do vnitrostátních pramenů)
je to projev závazné povahy těchto norem
bez možnosti aplikovat unijní normy na vnitrostátní úrovni by závaznost evropského práva byla oslabena a tím pádem by byla oslabena celková logika supranacionality evropské integrace
26/62 Van Gend en Loos
základní rozhodnutí, ve kterém byl ze strany Soudního dvora hájený princip přímé použitelnosti jako základ unijního právního systému
v další judikatuře podle Soudního dvora znamená přímá použitelnost úplné a jednotné aplikace ustanovení práva EU od doby jejich přijetí po celou dobu jejich platnosti ve všech členských státech
106/77 Simmenthal
Soudní dvůr tvrdí, že ustanovení práva EU jsou neoddělitelnou součástí právních systémů členských států
C-213/89 Factortame
vnitrostátní soudy jsou nositeli pozitivního závazku přijmout veškerá opatření, která by svědčila ve prospěch ochrany subjektivních oprávnění vyplývajících z práva EU, i v případě, že taková opatření národní právo nezná nebo jejich použití vylučuje
103/88 Constanzo
prosazení se práva EU do vnitrostátního právního řádu platí obecně a povinnost aplikovat supranacionální právo nedopadá pouze na soudy, ale rovněž na správní orgány
Přímý účinek jako subjektivní rozměr samostatnosti práva EU
subjektivní rozměr samostatnosti práva EU
v podobě tzv. principu přímého účinku se obrací přímo k jednotlivcům
přímý účinek znamená, že na základě ustanovení práva EU mohou vznikat práva a povinnosti subjektům vnitrostátního práva (FO, PO)
jedná se v podstatě o souvztažný účinek k přímé použitelnosti
může být vymáháno na vnitrostátní úrovni
26/62 Van Gend en Loos
zde byl poprvé judikován v souvislosti s ustanoveními primárního práva tento specifický princip
přímý účinek norem práva EU je vázán na splnění kritérií – Van Gend en Loos formule (test)
dnes platí obecně pro všechny normy unijního práva
po splnění kritérií mohla být norma přímo vymahatelná před vnitrostátním soudem
podle původního znění měl být přímý účinek přiznán pouze těm ustanovením primárního práva, která byla dostatečně:
jasná
přesná
nepodmíněná
zavazující se k negativní povinnosti (zdržet se)
nespojená s žádnou výhradou ze strany společenských států
nezávislá na žádném prováděcím opatření (orgánů Společenství nebo členských států)