Praktikum - 3. kapitola

57/65 Lutticke

• chápání přímého účinku rozšířeno

  • tím, že byl Van Gend en Loos test modifikován podrobně

  • přímý účinek byl spojen i s normami, které obsahují pozitivní závazek státu

2/74 Reyners

• byl připuštěn přímý účinek i tam, kde bylo výslovně požadováno přijetí určitých implementačních opatření

Dnes je přímý účinek ustanovení práva EU v obecné rovině vázán těmito kritérii:

1. ustanovení musí být dostatečně jasné a precizní

   • vyplývá z něj nějaké pravidlo chování buď tím, že definuje práva a povinnosti konkrétních subjektů nebo tím, že obsahuje určitou obecnou zásadu práva EU (43/75 Defrenne)

2. ustanovení musí být nepodmíněné

   • práva a povinnosti z něj plynoucí jsou jednoznačná

   • nejsou závislá na vytvoření určitých podmínek nebo předpokladů

   • nutně nevyžadují žádné prováděcí opatření

   • neponechávají vnitrostátním orgánům širokou možnost volného uvážení

3. základní podmínky přímého účinku byly v poměrně nedávné době nepřímo doplněny o další kritérium, kterým je řádná publikace pramenů práva EU v úředním jazyce členského státu

   • nemožnost vymáhání povinností po jednotlivcích, jež nebyly publikovány v Úředním věstníku v jazyce členského státu (C-161/06 Skoma Lux, C-345/06 Heinrich)

   • pokud norma přiznává jednotlivci právo, kterého se chce domoci proti státním orgánům – podmínka publikace se neuplatní

• díky přímému účinku se prameny práva EU stávají přímým zdrojem ovlivnění právního statusu subjektů práva na národní úrovni

• výrazné podpoření zásady efektivní aplikace EP díky přiznání přímého účinku

• Soudní dvůr v judikatuře vycházel z potřeby účinnosti, resp. užitečnosti norem EP, což by bylo výrazně oslabeno v případě neplnění povinností adresáty unijních norem

Kategorie přímého účinku

• podle vzájemného právního vztahu adresátů

  • státy

  • jednotlivci

  • instituce EU

1. vertikální přímý účinek vzestupný (klasický)

• jednotlivec se dovolává svých unijním právem založených práv vůči státu

• nositelem subjektivního oprávnění je jednotlivec, který se domáhá tohoto svého práva vůči státu, jenž je nositelem povinnosti

• tato kategorie byla judikována jako první, a to v rozhodnutí 26/62 Van Gend en Loos

  • příkladem může být např. čl. 30 SFEU

    • zakazuje jakákoli cla a dávky s obdobným účinkem

    • dovozci (jednotlivci) mají právo na dovoz zboží bez zatěžování finančními dávkami souvisejícími s přechodem zboží přes hranice

    • státy jsou nositeli povinnosti zdržet se na uvalování takových dávek na dovoz zboží

• tzv. dvojí bdělost nebo dvojí kontrola členských států

  • dohled nad státy vykonává Komise, která může na stát, který neplní své závazky, podat k Soudnímu dvoru žalobu na neplnění povinností

  • díky přímému účinku norem práva EU se dalším „hlídačem“ stali jednotlivci

    • vytvořením doktríny přímého účinku tyto osoby dostaly právo domáhat se svých nároků plynoucích z práva EU před vnitrostátními soudy