Národko - materiál dle učebnice

m) nevyužití politického kapitálu

5.1.4 Oblasti hospodářské politiky

- 2 základní skupiny dle charakteru dopadu na oblast makroekonomickou a mikroekonomickou:

a) makroekonomická hospodářská politika (stabilizační = cílem je stabilizace) se člení na:

i) fiskální (rozpočtovou) = uskutečňována prostřednictvím struktury veřejných rozpočtů,

mimorozpočtových fondů a rozpočtů vládních neziskových organizací a veřejných podniků
ii) měnovou (monetární) = realizována ČNB

iii) vnější hospodářskou = souvisí se zahraničním obchodem, pomocí přímých nástrojů (clo, kvóty) x
nepřímých (intervence na devizových účtech), ovlivňování velikosti exportu a importu

iv) důchodovou = propojena se sociální politikou, zahrnuje regulace mezd

b) mikroekonomická hospodářská politika se člení na politiky vztahující se k:

i) ochraně hospodářské soutěže

ii) strukturální politice

iii) regionální politice

iv) politice redistribuční a důchodové

5.1.5 Typy hospodářské politiky

- členění dle dopadu na ekonomiku:

a) expanzivní = cílem je oživení ekonomického růstu, nástroje: nižší daňové a úrokové sazby, podpora exportu
b) restriktivní (omezující) = cílem je snížit inflaci, zastavit zadlužování státu, nástroje: vyšší daňové sazby,

regulace v oblasti mezd, regulace v podnikání

- dle teoretického přístupu:

a) hospodářská politika založená na keynesiánství = nutno zejména stimulovat agregátní poptávku, využít

daňový systém, důraz na aktivní fiskální politiku

b) hospodářská politika založená na neokonzervatismu = opak, uchování osobní, politické a ekonomické

svobody a volné výměny všech statků prostřednictvím trhu, zásah jen u ovlivňování množství peněz v oběhu a

řízení nabídky peněz, důraz na aktivní monetární politiku

- dle charakteru jednotlivých opatření:

a) systémová = zaměřena na stanovení základního legislativního rámce, obecného stanovení práv a povinností
b) regulativní = snaží se ovlivnit chování konkrétních tržních segmentů

5.2 Cíle hospodářské politiky

- dříve byla snaha dosáhnout maxima společenského blahobytu, mělo by docházet k plnění základních společenských cílů (svoboda, spravedlnost, demokracie)

- tradiční cíle:

a) vyvážený a stabilní ekonomický růst, vede ke zvýšení životní úrovně, měří se růstem reálného HDP

b) vysoká zaměstnanost

c) cenová stabilita, která zvyšuje důvěryhodnost ekonomiky, měří se mírou inflace

d) vnější rovnováha – udržení vztahu k zahraničí, měří se saldem platební bilance

e) současně vyrovnanost státního rozpočtu

- cíle členíme na krátké či dlouhé, většina souvisí s volebním obdobím dané vlády

- některé cíle se vzájemně vylučují, např. nízká míra nezaměstnanosti a nízká míra inflace současně

- o vztahu nezaměstnanosti a inflace vypovídá Phillipsova křivka = jestliže je cílem vlády snížení nezaměstnanosti, pak lidé mají díky zaměstnání vyšší příjem a mají větší chuť utrácet, zvyšuje se tlak na růst cen a naopak
- nízká míra nezaměstnanosti tlačí na růst ročních mezd, naopak u vysoké míry nezaměstnanosti k tlaku nedochází