Zkouška

Rodičovská zodpovědnost v B2 (hodí se i do další otázky)

• Přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti

  • Široká definice (demonstrativní výčet)

  • Veškerá práva a povinnosti nositele rodičovské zodpovědnosti

  • Pozitivní vymezení (článek 1 odst. 2) – demonstrativní výčet - péče o dítě, styk s dítětem, poručenství, opatrovnictví, umístění dítěte do ústavní péče, správa jmění dítěte…

• Přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti

  • Vyloučeno - článek 1 odst. 3

    • Určení nebo popření rodičovství (§ 53 ZMPS)

    • Rozhodnutí o osvojení (ZMPS)

    • Příjmení a jméno dítěte

    • Vyživovací povinnost

    • Dosažení zletilosti

    • Dědictví

    • Opatření přijatá v důsledku tr. činů spáchaných dětmi

Územní působnost B2bis – všechny členské státy krom Dánska

Časová působnost: článek 64, Řízení zahájená, veř. listiny přijaté, dohody uzavřené po dni použitelnosti nařízení (1.3.2005)

Osobní působnost

• Pro určení mezinárodní příslušnosti soudů – (obvyklé) bydliště osoby

• Pro uznání a výkon rozhodnutí – původ rozhodnutí (musí být vydáno soudem členského státu EU), nikoliv původ osob

Vztah k jiným předpisům:

• Obecně – v rodinném právu existuje mnohost pramenů

  • Národní předpisy – ZMPS

  • Mezinárodní smlouvy dvoustranné a mnohostranné (Haagská konference mezinárodního práva soukromého), https://www.hcch.net/en/home

  • Jiná EU nařízení

Článek 59 – vztah k MS uzavřeným výlučně mezi členskými státy –nahrazuje

Článek 60 – vztah k některým mnohostranným úmluvám – přednost mimo jiné před

• Haagská úmluva o ochraně nezletilých (1961)

• Haagská úmluva o uznávání rozvodů (1980)

• Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (1980)

Článek 61 – vztah k Haagské úmluvě na ochranu dětí (1996)

Nařízení Brusel IIbis má přednost

v případě, že dotčené dítě má obvyklé bydliště na území členského státu (kromě Dánska);

ohledně uznávání a výkonu rozhodnutí vydaného soudem členského státu (kromě Dánska) na území jiného členského státu, i pokud má dotčené dítě obvyklé bydliště na území třetího státu, který je smluvní stranou uvedené úmluvy.

• Nařízení neřeší vztah ke dvoustranným smlouvám o právní pomoci, které mají členské státy uzavřeny s třetími, nečlenskými státy. V této věci je nutné vycházet z primárního práva EU, na základě kterého se dvoustranné mezinárodní smlouvy o právní pomoci, které Česká republika uzavřela před vstupem do EU, uplatní přednostně před Nařízení Brusel IIbis (článek 351 SFEU).

• Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech - doručování písemností v řízení zahájených na základě tohoto nařízení

• Výslech dítěte v jiném členském státě může proběhnout způsoby stanovenými nařízením Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech