Zkouška

Zajištění důkazů

1. ZMPS

2. dvoustranné mezinárodní smlouvy

3. Haagská úmluva o civilním řízení (1954)

4. Haagská úmluva o provádění dokazování v cizině ve věcech občanských a v cizině ve věcech občanských a obchodních (1970)

5. nařízení Rady č. 1206/2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v soudů členských států při dokazování v občanských a obchodní věcech

Úprava v ZMPS – základní principy

• ZMPS upravuje právní pomoc ve styku s cizinou ve své části páté, tzn. ust.§ 102 a násl.

• Podle § 102 Pokud není stanoveno něco jiného, stýkají se soudy s cizími orgány prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

• Právní pomoc lze odepřít

1. nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do příslušnosti dožádaného českého soudu; náleží-li však jeho provedení do příslušnosti jiného soudu nebo do pravomoci jiných českých orgánů veřejné moci, bude dožádání postoupeno k vyřízení soudu nebo jinému orgánu veřejné moci k tomu povolanému, nebo

2. žádá-li se o provedení úkonu, který odporuje veřejnému pořádku.

• Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých předpisů (§ 104 ZMPS). Jde zejména o doručení písemnosti, provedení jiného procesního úkonu, zejména výslechu svědka, účastníka nebo znalce. ZMPS připouští výjimku a umožňuje postupovat podle cizího procesního předpisu, jestliže jsou splněny dvě podmínky:

  1. cizí orgán o to musí požádat a

  2. žádaný postup se nepříčí českému veřejnému pořádku

Dědění v MPS, dědění s mezinárodním prvkem

Základní otázky – mezinárodní příslušnost soudů (příp. jiných orgánů) k projednání pozůstalosti a dalších dědických sporů, rozhodné právo, uznání a výkon rozhodnutí, případně veřejných listin

Prameny dědického práva:

Nařízení o dědictví, dvoustranné smlouvy o právní pomoci a ZMPS

Mnohostranné úmluvy – Haagská konference –

• Úmluva o právu rozhodném pro dědění majetku zemřelých osob z roku 1989 – nevstoupila v platnost

• Úmluva o právu rozhodném pro formu pořízení pro případ smrti – 1961 – ČR není smluvním státem

• Úmluva o mezinárodní správě dědictví majetku zemřelých osob z roku 1973

Nařízení o dědictví

Nařízení EP a Rady č. 650/2012 ze dne 4.7. 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a příjímání výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení

Hlavní cíle nařízení:

• Jeden orgán, Jedno právo

  Autonomie vůle stran

  Zabránit paralelním řízením

  Evropské dědické osvědčení

Věcná působnost nařízení:

• Článek 1 - dědění majetku zemřelých osob (x vyloučené otázky)

  Dědění = dědění majetku zemřelé osoby, které zahrnuje jakoukoli formu přechodu majetku, práv a závazků z důvodu smrti, ať již se jedná o přechod jako projev vůle v pořízení pro případ smrti, nebo o přechod na základě dědění ze zákona (článek 3)

  Přeshraniční dopad dědění – mezinárodní prvek