Zkouška

Další působnost nařízení:

• Územní - Všechny členské státy EU kromě Dánska, Velké Británie a Irska

  Časová - Dědictví osob zemřelých po vstupu nařízení v platnost (17.8.2015); Přechodná ustanovení

  Osobní - Záleží na části nařízení

Pojem obvyklý pobyt v nařízení:

• Obvyklý pobyt – není definován, jedná se o zákl. kritérium mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva

  Preambule nařízení – bod 23: Celkové posouzení životních okolností zůstavitele v průběhu let před jeho smrtí i v době smrti - př. délka a pravidelnost pobytu, podmínky a důvody pobytu

  Preambule nařízení – bod 24 - Problematické situace – když X žije dlouhodobě v Rakousku, ale je to kvůli práci, a udržuje časté styky s ČR – lze vnímat jako obvyklý pobyt stále i ČR

Pojem soud pro účely tohoto nařízení:

Soudní orgány a všechny ostatní orgány a právní odborníci s pravomocí v dědických věcech

• Vykonávají soudní fce nebo jednají na základě zmocnění soudního orgánu nebo pod jeho dohledem

  Nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnut

  Jejich rozhodnutí:

• Mohou být napadena před soudním orgánem nebo jím přezkoumána; a

• Mají obdobnou sílu a účinky jako rozhodnutí soudního orgánu v téže věci

Příslušnost – obecné pravidlo:

• Článek 4 – obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti, takový stát rozhoduje o dědictví jako o celku

  Pozůstalost jako celek – bez ohledu na polohu majetku

  Příslušnost pro projednání pozůstalosti i dědických sporů (sporná i nesporná řízení)

Článek 7 – volba práva - příslušnost soudu čl. státu, jehož právo bylo zvoleno zůstavitelem dle čl. 22

• Soud, u něhož bylo řízení zahájeno dříve, prohlásil svoji nepříslušnost dle čl. 6

  Strany řízení soud zvolily dle čl. 5 jako výlučně příslušný

  Strany řízení výslovně uznaly příslušnost tohoto soudu

Prohlášení nepříslušnosti – článek 6 písm. A – pokud je příslušnost jiného soudu čl. státu určena na základě čl. 22 (volba zůstavitele), pak soud, u něhož bylo řízení zahájeno dříve, prohlásí svoji nepříslušnost dle čl. 6 na návrh jedné ze stran (může tak učinit), pokud má za to, že takový soud je vhodnější pro rozhodování (praktické hledisko)

6 písm. B – soud musí prohlásit nepříslušnost a to z vlastní iniciativy, pokud se strany dohodly, že se budou soudit u soudu v čl. státě, zvoleném zůstavitelem.

• Prohlášení nepříslušnosti soudu příslušného dle čl. 4 (nebo čl. 10)

  Prohlášení o nepříslušnosti je závazné pro soudy zvoleného státu

Článek 5 upravuje dohodu o volbě soudu:

• Zůstavitel si zvolil právo dle čl. 22 nařízení a současně zvolené právo je právem členského státu

  Dotčené strany se pak mohou dohodnout na výlučné příslušnosti soudů státu jehož právo bylo zvoleno, a to pro jakoukoliv otázku související s děděním

  Forma – písemná (elektronická) s datem a podpisy stran