Zkouška

V roce 1992 byla podepsána Maastrichtská smlouva o Evropské unii (vstoupila v platnost až 1. listopadu 1993). Maastrichtská smlouva vůbec poprvé označila otázku policejní a soudní spolupráce mezi členskými státy jako záležitost tzv. společného zájmu. Tato spolupráce byla zahrnuta do tzv. třetího pilíře a jako její cíl Maastrichtská smlouva stanovila velmi obecně: „Rozvíjet úzkou spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí.“ Vytváří tedy 3 pilíře (Evropské společenství, Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí).

Amsterdamská smlouva

Důležitým mezníkem v této oblasti se stalo přijetí Amsterdamské smlouvy v roce 1997 (vstup v platnost roku 1999). Amsterdamská smlouva vytváří tzv. prostor svobody, bezpečnosti a práva, který zahrnuje dvě složky – soukromoprávní, představovanou spoluprací v oblasti přistěhovalectví, azylu, víz a civilního soudnictví, a složku veřejnoprávní, tzn. činnost v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech. Zatímco veřejnoprávní složka nadále zůstala ve třetím mezivládním pilíři, složka soukromoprávní byla přenesena do prvního, tedy komunitárního pilíře. Do SES byla přidána hlava IV (články 61 – 69) nazvaná Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob.

Soudní spolupráce v civilních věcech byla upravena v článku 65 SES. Tato spolupráce představuje základní stupeň vytváření evropského právního prostoru. Má usnadnit právní podmínky života občanů Unie zejména bezproblémovým určením pravomoci soudů, jasným stanovením použitelného práva, dostupností rychlého a spravedlivého řízení a účinnými postupy při výkonu rozhodnutí.

V důsledku přesunu oblasti soudní spolupráce v civilních věcech do prvního pilíře získaly orgány ES pravomoc vydávat akty sekundárního práva.

Vídeňský akční plán

Vídeňský akční plán je dokument připravený Radou EU a Evropskou komisí, který byl přijat na summitu Evropské rady ve Vídni v prosinci 1998. Jeho smyslem bylo stanovit, jak nejlépe provést ustanovení Amsterdamské smlouvy o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Tento prostor měl být podle plánu vytvořen do 5-ti let od vstupu Amsterdamské smlouvy v platnost. Jako obecný cíl soudní spolupráce v civilních věcech plán stanovil zlepšení spolupráce mezi orgány členských států, čímž se usnadní život občanům Unie. Konkrétní cíle pak byly vymezeny následovně: modernizace existujících úmluv (Bruselská, Římská, Luganská), vytvoření nástroje úpravy rozhodného práva pro mimosmluvní závazky, vytvoření Evropské justiční sítě, vytvoření nástroje úpravy práva rozhodného pro rozvody a úpravy pravomoci a rozhodného práva pro majetkové vztahy mezi manželi a dědění, podpora slučitelnosti civilních procesů, úprava přeshraničních sporů a rozvoj mediace.