Zkouška

Souvisí to ostatně s myšlenkou kolizní spravedlnosti, a sice že právní řády jsou stejně kvalitní, a bylo by nespravedlivé vybírat mezi nimi na základě nepředvídatelných kritérií. Těmito kritérii jsou právě hraniční určovatele v kolizních normách.

Meze použití kolizních stanoví

§ 24 ZMPS

„Výjimečné a podpůrné určení rozhodného práva

(1) Právní řád, který by se měl použít podle ustanovení tohoto zákona, je možné ve zcela výjimečných případech nepoužít, jestliže při náležitém odůvodněném uvážení souhrnu všech okolností věci a zejména důvodného očekávání účastníků ohledně použití jiného právního řádu by se to jevilo nepřiměřené a odporující rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu účastníků. Za těchto podmínek a nejsou-li dotčena práva jiných osob, se použije právní řád, jehož použití odpovídá tomuto uspořádání.

(2) Jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití určitého práva.“

článek 9/2 Řím I.

„2. Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití

imperativních ustanovení práva země soudu.“

článek 21 Řím I.

„Veřejný pořádek místa soudu

Použití některého ustanovení práva kterékoli země určeného na

základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze v případě, že

by bylo zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem místa soudu.“

a obdobně články 16 a 26 Řím II.

Nutným výsledkem použití kolizní normy je potom aplikace cizího práva. Proto má otázka, zda se kolizní norma aplikuje ex officio dopad na otázku, zda se i cizí právo aplikuje ex officio.

§ 1 ZMPS

„Tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem

1. právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva,…“

§ 23 ZMPS

„Zjišťování a používání zahraničního práva

1. Pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, je třeba zahraničního práva, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, používat i bez návrhu a tak, jak se ho používá na území, na němž toto právo platí….“

Procesní normy:

Jsou to normy zakládající mezinárodní pravomoc (příslušnost) soudu členského státu, tedy odpovídají na otázku, jaké podmínky musí mít spor, aby ho stát ve svém sudišti přijal. Dále potom odpovídají na otázky, jak bude naloženo s cizím soudním rozhodnutí (uznání a výkon) a veřejnými listinami, jak bude nakládáno s návrhem v případě vzniku mezinárodní litispendence a otázky související s právní pomocí.

Tuto problematiku může stát na základě suverenity upravit pouze pro soudy na svém vlastním území (jedna z interpretací zásady Lex fori regit ordinatoria litis). Naopak řízení před soudem je vždy ovládáno procesními předpisy státu (zásada Forum regit processum). To ovšem nevylučuje úpravu procesních otázek mezinárodní smlouvou nebo unijní úpravou, stejně jako to nevylučuje výslovné přiznání použití cizích procesních předpisů.