Zkouška

Pokud se smlouvy týkají stejného předmětum, považuje se dřívější smlouva za skončenou, jestliže z pozdější smlouvy vyplývá, že podle úmyslu stran má být předmětná otázka upravena pozdější smlouvou nebo ustanovení pozdější smlouvy jsou do té míry neslučitelná s ustanoveními dřívější smlouvy, že není možné současně aplikovat obě smlouvy (lex posteriori derogat priori) – čl. 59/1 a). Tohoto pravidla se nepoužije, je-li možné současné použití obou smluv. Bude možno použít ustanovení té smlouvy, která k dosažení sledovaného výsledku povede snadněji a účinněji (lex specialis derogat generali) čl. 59/1 b).

Pokud se netýkají stejného předmětu, tak se zde použije pravidlo lex specialis derogat generali. Pro hodnocení, která úprava má zvláštní povahu, je namístě vycházet z toho, že jedna smlouva upravuje úžeji vymezený okruh vztahů či otázek než druhá smlouva, má menší počet smluvních stran, jsou v ní obsaženy přímé normy, má snadnější dosažení výsledku. VÚ neupravuje.

2. Evropský justiční prostor (EJP)

• Vymezení pojmu evropského justičního prostoru

• Stěžejní okamžiky vývoje evropského justičního prostoru

• Jednotná interpretace, předběžná otázka

Vymezení pojmu

EJP představuje oblast, která je doprovodním jevem ekonomické integrace a lze ho stručně vymezit jako souhrn právních norem obsažených:

1. v právu ES

2. v mezinárodních smlouvách uzavřených výhradně mezi členskými státy

3. ve vnitrostátních právních řádech jako důsledek provedení práva ES

Jednotlivé právní normy pak upravují:

1. unifikace kolizních norem (jednotné nakládání s právem)

2. společná pravidla pro určení mezinárodní pravomoci soudů (zajištění jednotného přístupu k soudům)

3. hladké uznání a výkon rozhodnutí

4. úprava otázek z oblasti tzv. mezinárodní právní pomoci (doručování, dokazování)

EU vznikla s cílem vytvořit jednotný vnitřní trh, zajistit volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Vytvoření jednotného vnitřního trhu překročilo ekonomickou integraci a muselo dojít k doplnění integrace i v jiných oblastech. Toto vytvoření spočívá především v odstraňování administrativních a legislativních překážek mezi členskými státy. Díky pohybu osob a zboží v rámci jednotného trhu vznikají závazkové vztahy s mezinárodním prvkem.

Stěžejní okamžiky vývoje

1. Pařížská smlouva 1951 – Evropské společenství uhlí a oceli

2. Římská smlouva 1957 – Evropské hospodářské společenství

3. Římská smlouva 1957 – Evropské společenství pro atomovou energii

4. Slučovací smlouva 1965 – vzniká Evropské společenství, slučuje ESUO, EHS a EURATOM (smlouva o založení Evropského společenství, dále jen SES)

5. Jednotný evropský akt 1986

6. Maastrichtská smlouva 1992 – vniká Evropská unie

7. Amsterodamská smlouva 1997