OPP - pojmy ke klauzuře

ZMĚNA ŽALOBY je procesním úkonem žalobce, kterým mění žalobou uplatněný nárok. Může tak učinit jen se souhlasem soudu, změněný návrh musí být doručen ostatním účastníkům řízení. Změna není přípustná, pokud by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Je možná pouze před soudem 1. stupně. (§95 OSŘ)

ZPĚTVZETÍ ŽALOBY je procesním úkonem žalobce. Může návrh vzít zpět až do vydání pravomocného rozsudku, a to buď zčásti, nebo zcela. Pokud se tak stane, soud řízení zastaví v takovém rozsahu, v jakém byla žaloba vzata zpět. Jestliže vzal žalobce návrh zpět až poté, co bylo ve věci rozhodnuto, nicméně rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, rozhodne soud v rozsahu zpětvzetí o zrušení rozhodnutí. (§96 OSŘ)

VZÁJEMNÁ ŽALOBA nastává, když žalovaný uplatňuje svá práva proti žalobci v již probíhajícím řízení. Považuje se za ni i návrh žalovaného k započtení vzájemné pohledávky, ovšem pouze v případě, že žalovaný požaduje více, než v žalobě požadoval žalobce. (§97, 98 OSŘ)

Předpokladem UZAVŘENÍ SMÍRU je, že to připouští povaha věci. Ta jej připouští, jde-li o právní vztah, ohledně kterého by strany mohly i mimo civilní proces uzavřít dohodu, tj. jde-li o taková práva a povinnosti, s nimiž mohou disponovat. Pokud není smír v rozporu s kogentními právními předpisy, soud jej schválí. (§99 OSŘ)

Uzavření smíru není omezeno jenom na řízení v prvním stupni. Výslovně to potvrzuje §220/2 OSŘ, které v takovém případě odvolacímu soudu ukládá, aby změnil odvoláním napadené prvostupňové rozhodnutí.

ZÁSADA PROJEDNACÍ se uplatňuje u sporného řízení. Soud zjišťuje skutkový stav pouze z tvrzení účastníků, kteří nesou břemeno tvrzení (procesní odpovědnost za to, že se soud dozví všechny potřebné rozhodné skutečnosti) a břemeno důkazní (odpovědnost za to, že tvrzené rozhodné skutečnosti budou prokázány). V případě, že se účastníkovi nepodaří dokázat skutkové okolnosti, musí nést nepříznivé procesní důsledky - neúspěch v soudním sporu. Soud nemůže nařídit z vlastní iniciativy dokazování k okolnostem, které strany neučinily součástí řízení a ani jinak nevyplynuly za řízení

DOKAZOVÁNÍ je právem upravený postup soudu, účastníků a dalších osob zúčastněných na řízení. Důkazní prostředky jsou uvedeny demonstrativním výčtem v §125 OSŘ - může jimi vše, čímž lze zjistit stav věci. Dokazují se skutkové přednesy, jsou-li rozhodné a nejsou-li od důkazu osvobozeny. Skutečnosti, které není třeba dokazovat, jsou vymezeny v §121 OSŘ (např. notoriety).

Soud může návrhu nevyhovět, může to však zásadně odůvodnit pouze tím, že tvrzená skutečnost není pro věc rozhodná, důkaz byl navržen jen z důvodu záměrného protažení řízení nebo byl učiněn po uplynutí prekluzivní lhůty, důkaz je nadbytečný, je dán zákaz dokazování. Pokud nevyhovění důkazu neodůvodní, jedná se o tzv. opomenutý důkaz. Nemůže ale odmítnout apriori výslech svědka s poukazem na jeho nevěrohodnost, odmítnout provést důkaz pro nehospodárnost nebo jej odmítnout proto, že soud je již přesvědčen o opaku.