OPP - pojmy ke klauzuře

Překážka věci pravomocně rozhodnuté však brání nejen opětovnému projednání totožné věci, ale jejím účelem je také vyloučení rozhodnutí o procesním nároku, který je v tzv. pojmovém protikladu k procesnímu nároku již pravomocně rozhodnutému. Pojmovým protikladem se rozumí logická negace právního následku pravomocně stanoveného v předchozím řízení.

Soud rozhoduje ve věci samé ROZSUDKEM (popř. usnesením) na základě zjištěného skutkového stavu věci (§153/1 OSŘ). Může rozhodnout nejdříve pouze o části projednávané věci (nebo jejím základu), musí to však být účelné. (§152/2 OSŘ). Rozhodující je stav v době jeho vyhlášení (§154/1 OSŘ).

Částečným rozsudkem se rozhoduje jen o části projednávané věci. Nutným předpokladem je účelnost takového postupu. V některých případech brání vydání částečného rozsudku povaha věci (např. v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví)

Mezitímním rozsudkem se rozhoduje o základu projednávané věci. Rozděluje kvalitativně procesní látku a vytváří podklad pro konečné rozhodnutí. Nutným předpokladem je účelnost takového postupu.

Doplňujícím rozsudkem se rozhoduje v případě, že soud nevyčerpá celý předmět řízení (nerozhodl např. o nákladech řízení) (§166 OSŘ). Soud může vydat doplňující rozsudek jak na návrh (podaný do 15 dnů od doručení), tak i bez návrhu (pokud ještě rozsudek nenabyl právní moci).

ROZSUDEK PRO UZNÁNÍ se může zakládat na skutečném uznání (§153a/1 OSŘ), nebo na fikci, že žalovaný nárok uznal (§153a/3 OSŘ). Skutečným uznáním nároku se rozumí procesní úkon žalovaného, z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný nárok, který vůči němu byl uplatněn v žalobě, uznává, event. v jakém rozsahu tak činí. Nikoliv tedy hmotněprávní uznání dluhu učiněné před zahájením řízení. Předmětem uznání může být jen nárok, který byl předmětem řízení a jeho příslušenství. Uznání učiněné samostatným společníkem zavazuje jen tohoto účastníka.

K uznání nároku žalovaným může dojít za řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, a to až do doby, než soud vyhlásí rozhodnutí o věci samé nebo jiné rozhodnutí, kterým se řízení končí.

Podmínkami (kumulativními) pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §153a/1 OSŘ tedy jsou 1) procesní uznání nároku/základu nároku žalovaným v průběhu soudního řízení, 2) nároku, který je vůči němu žalobou uplatňován, 3) žalobce vydání rozsudku pro uznání navrhne, 4) nejde o věc, v níž nelze uzavřít smír (§99 OSŘ), vylučovala by to povaha věci a rozpor s kogentním právními předpisy.

K vydání rozsudku podle ustanovení §153a/3 OSŘ (ve vztahu k §114b/ 5 OSŘ) je nutné, aby soud žalované ve smyslu ustanovení §114b/1 OSŘ vyzval, aby se ve věci vyjádřili v soudem určené lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznávají, ve vyjádření vylíčili rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Jestliže žalovaní nárok neuznají vůbec nebo jej uznají jen z části/v základu, jsou povinni ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Nevyjádří-li se bez vážného důvodu a ani soudu ve lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom bránil, nastává podle §114b/5 OSŘ fikce, že uznávají nárok, který je proti nim uplatňován, o tomto následku je však soud povinen je ve výzvě poučit.