Judikatura-PEU
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
b) porušena pravni norma musi mit za učel udělit prava jednotlivcům,
c) musi existovat přičinna souvislost mezi porušenim povinnosti statem a škodou, kterou utrpěli poškozeni.
SD stanovil zakladni procesně pravni pravidla pro stat, ktery o nahradě škody rozhoduje:
a) Škoda se hradi v souladu s vnitrostatnimi pravidly pro odpovědnost. Tato pravidla, ale nesmi byt meně vyhodna než ta, ktera se uplatňuji při řešeni podobnych připadů vnitrostatnich (zasada ekvivalence).
b) Nahrada škody nesmi byt podle vnitrostatnich pravidel podminěna umyslnym nebo nedbalostnim zaviněnim na straně odpovědneho statniho organu,
rozhodujici je jen zavažnost rozhodnuti.
Případ Köbler
Ačkoliv se v minulosti ESD již vyslovil k otázce odpovědnosti státu za akty moci zákonodárné a správní, otázka odpovědnosti státu za akty moci soudní dosud zůstávala Soudem nezodpovězena. V tomto rozsudku ESD potvrdil, že členské státy EU jsou povinny nahradit škodu způsobenou jednotlivcům porušením práva ES, za nichž jsou odpovědné, a to i tehdy, pokud domnělé porušení vyplývá z rozhodnutí soudu rozhodujícího v poslední instanci. K tomu, aby byl stát za takové porušení shledán odpovědným, je nutné, aby byly splněny tři dnes již klasické podmínky: (i) musí se jednat o porušení takového pravidla, jehož cílem je poskytnout práva jednotlivcům, (ii) porušení práva ES je dostatečně závažné a (iii) mezi porušením pravidla vznikem škody existuje přímá příčinná souvislost.
S ohledem na zvláštní funkci soudů a legitimní požadavek na zajištění právní jistoty je však nutné, aby se jednalo porušení zjevné (manifest). Členské státy jsou přitom povinny určit, které vnitrostátní soudy jsou příslušné k projednání takových žalob na náhradu škody.
Z uvedeného rozsudku vyplývá, že v případě, že občan či společnost utrpí škodu v důsledku rozhodnutí českého soudu, které je v rozporu s právem ES, je za výše uvedených podmínek možné, aby se – opět před českým soudem – domáhal žalobou náhrady škody tímto způsobené.
Přímý účinek směrnic může nastat, pokud jsou splněny podmínky:
směrnice obsahuje ustanovení natolik precizované a jednoznačné, že i při absenci prováděcího aktu, případně při nesprávné implementaci směrnice, z něj lze vyčíst práva jednotlivce
bezpodmínečnost, tedy nesmí zde být žádná podmínka v podobě nutnosti určitého jednání státu, jako tomu bylo kupříkladu ve věci Francovich, kde měl stát povinnost vytvořit fond
marné uplynutí lhůty, kterou směrnice vyměřuje pro své provedení – právě tuto podmínku stanovil případ Ratti