otázky k absolvování kolokvia

Senát

V Senátu má každý z 50 států Unie dva zástupce (zatímco počet členů Sněmovny reprezentantů je úměrný počtu obyvatel státu), což zaručuje vzájemnou rovnost na základě tzv. Connecticutského kompromisu. Každý senátor je volen přímo na šestileté období, přičemž každý sudý rok se obmění třetina. Senátoři (z jednoho státu nebo při jiném vzájemném porovnávání) se tradičně rozlišují na starší a mladší (senior, junior) podle délky, kterou už v Senátu strávili.

V legislativním procesu při schvalování zákonů jsou obě komory rovnocenné. Proto se nehovoří o klasickém dělení na "dolní" a "horní" komoru zastupitelského orgánu. Zákon lze navrhnout v každé z nich, a také jeho přijetí a projednání musí být uskutečněno v obou komorách.

Senátu byly dány další pravomoci, kterými může „brzdit a vyvažovat“ moc výkonnou. Například prezident Spojených států amerických nemůže bez prodiskutování nebo souhlasu Senátu ratifikovat mezinárodní smlouvy nebo jmenovat některé členy své administrativy, jakožto například velvyslance, členy federálních soudů (včetně Nejvyššího soudu Spojených států), členy vlády a členy rady Federálního rezervního systému.

SOUDNÍ MOC

prohlásit zákon za neplatný, pokud ho shledá v rozporu s ústavou. Taková pravomoc však není zanesena v ústavě, ale je doktrínou odvozenou Nejvyšším soudem ze studia ústavy a formulovanou v důležitém procesu Marbury versus Madison v roce 1803. Nejvyšší soud rozhodl, že „legislativní úprava odporující ústavě není zákonná“. Dále pak, že „výlučnou povinností a náplní soudnictví je rozhodovat, co je zákonné“.

Kongresu USA je přiznána pravomoc zakládání a rušení federálních soudů a stanovení počtu soudců. Federální soudci jsou jmenováni na doživotí, mohou ale rezignovat. K jejich odvolání může dojít jen v procesu impeachmentu.

Nejvyšší soud (Supreme Court) je nejvyšší soudní institucí. Dále existuje 13 odvolacích soudů a 94 okresních soudů (stav 2003). Uvnitř států Unie fungují státní soudy, které mají agendu složenou z trestního a občanského práva. Soudci v těchto státech jsou voleni převážně občany. Federální soudci jsou jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu USA.

Federální soudy nemají ve své agendě věci, které náležejí do jurisdikce státům. Zabývají se věcmi, jejichž projednání spadá do agendy federálních zákonů (padělání peněz, bankovní přepadení, v případě, že vklady jsou pojištěny federální vládou, terorismus atd.) V případě občanskoprávních věcí se federální soudy zabývají takovou agendou, kdy žalovanou stranou je vláda USA nebo v rámci sporů mezi občany různými státy Unie.

Kongres má též pravomoc zřizovat tzv. zvláštní soudy. K nejdůležitějším patří soud proti státu, založený v roce 1885, který řeší finanční požadavky vůči USA.