Seminární práce LS2018
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ostravská univerzita v Ostravě
Pedagogická fakulta
Katedra hudební výchovy
Seminární práce
PROFESNÍ KOMUNIKACE
Karolína Kahánková Základy profesní komunikace 2
D17226 KPA/5PPK2
LS 2018
Obsah
CO PRO DĚTI ZNAMENAJÍ ZNÁMKY? 3
FLANDERSŮV SYSTÉM 5
DÍTĚ V OSOBNOSTNÍM POJETÍ - OBRAT K DÍTĚTI JAKO VÝZVA A ÚKOL PRO UČITELE I RODIČE - ZDENĚK HELUS 9
ROZVOJ KOMUNIKATIVNÍ KOMPETENCE U DĚTÍ NA 1. STUPNI ZŠ 13
Vlk a tma – Daniel Ruštar 13
Kamarádi to nevzdávají – Dana Nowaková 13
Kouzelná třída – Zuzana Pospíšilová 13
Birlibán – Eduard Petiška 13
Pohádky skřítka Medovníčka – Jan Lebeda 13
RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN - Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová 13
Citace: 16
Seznam prostudované literatury 17
CO PRO DĚTI ZNAMENAJÍ ZNÁMKY?
Pokud si myslíte, že děti mohou být ve škole hodnoceny pouze prostřednictvím známek, jste na velkém omylu. Sice je to nejběžnější metoda hodnocení, ale je opravdu efektivní? Co si o známkách myslí děti? Získávají je pro sebe nebo spíše kvůli rodičům?
Role hodnocení spočívá především v tom, že by měla žáky informovat o míře zvládnutí požadavků a osnov (kurikula) a také jim ukazuje, jak by měli pracovat dále. Např. v čem se zlepšit a podobně. Dále může žáka motivovat ke zlepšení a podněcovat jej k vynaložení dalšího úsilí. V dnešní době je ale však hodnocení spíše pro to, aby informovalo učitele o účinnosti zvolených metod a postupů či vedlo k sebereflexi a bližšímu poznávání žáků. Hodnocení také informuje rodiče o výsledcích vzdělávání a výsledcích chování jejich potomků.
Jak už jsem zmínila, nejběžnější klasifikační metodou, je metoda známkování. Pro učitele je to nejběžnější metoda, protože nezabere příliš mnoho času, je do značné míry jednoduchá a rodiče si pod známkou dovedou představit, jak jejich dítě prospívá. Dále existuje tzv. slovní hodnocení, které určitě učiteli zabere více času. Nejen že si musí během celého roku dělat o jednotlivých žácích poznámky, ale potom to i sepsat tak, aby rodičům a dětem bylo jasné, na čem mají zapracovat a co je naopak v pořádku. Nejefektivnější metoda je dle mého názoru spojení obojího. Jak slovního hodnocení, tak klasické známkování. Splníme tím očekávání rodičů, kteří uvidí známku a dokáží si představit, jak jejich dítě prospívá, ale také se ze slovního hodnocení dozví, proč jejich potomek dostal takovou či onakou známku. Budou přesně vědět, na čem ještě zapracovat a co jejich dítě zvládá s přehledem.
Toto „jednoduché“ hodnocení pomocí známek tady však nebylo odjakživa. Do 16. století se převážně užívalo slovní hodnocení žáků, poté díky rychlému rozvoji škol, výchovy a vzdělávání bylo toto hodnocení postupně zaměněno za známkování. I to však na počátku 20. století bylo kritizování (Z. Kolář a R. Šikulová, 2009)