Seminární práce LS2018

Konzumní dětství – poukazuje na skutečnost, že jde i dětství vystavené působení reklamy a nabídek trhu (např. podbízivě obratné propagování nezdravé výživy v automatech). Další nátlaky mohou mít jiný spád, a to se týká dětí, které si např. nemohou dovolit drahé oblečení (z finančních či jiných důvodů) bývají vystaveny diskriminaci či šikaně.

Dětství v bezdětném světe, dětství jedináčkovské – poukazuje na snížení porodnosti. Dítě je dnes pouze možností zvažovanou na pozadí dalších lákavých možností, které by jeho narozením už nebyly realizovatelné. Dítě se stále častěji stává někým, kdo přináší řadu omezení a nese s sebou značné náklady. Pro děti, které jsou jedináčky je typické, že se cítí být středem pozornosti, hůře se orientuje v dětské spolčenosti. Existují i případy, kdy má jedináčkovství pozitivní vliv na vývoj dítěte (např. že vazba mezi rodiči a dítětem je silnější, kvalita péče je vyšší,…)

Proplánované, opečovávané a urychlované dětství vs dětství zanedbávané – rodiče dnes kladou větší důraz na samostatnost dětí než na jejich poslušnost a to od útlého věku. Dále je zde fenomén „ostrovního dětství“ – dítě se nachází na ostrůvcích, kde koná to, co je na daném ostrůvku funkční. Oproti tomu všemu je i dětství zanedbávané – chybí mu ty nejzákladnější jistoty, řád a životní rytmy.

Scholarizované dětství – děti a mládež jsou vyjmuty ze svých běžných, mimoškolních prostředí a aktivit a podrobeny působení školy. Cílem přitom je organizovat jejich systematické vzdělávání. Scholarizace ovlivňuje vyhlídky na kariéru, podmiňuje kvalitu života v dospělosti. Děti chodí do školy stále méně rády.

Emocionálně přetížené dětství – dítě je vystaveno citovým zážitkům, které nedokáže vnitřně zpracovat jako orientující a posilující zkušenost, jako něco smysluplného. Patří zde psychická traumata, zátěže se kterými se nedokážeme vyrovnat, frustrace, konflikty, které nedokážeme řešit.

• Mezi nejčastější zdroje emočních zátěží patří:

  • Kolize mezi rodiči – když se před dítětem vyvozují scény, ono očekává, že se stane něco strašného a že někoho z rodičů ztratí.

  • Nedostatek citového pouta, tepla - dítě si připadá opuštěné a ztracené.

  • Problémy ve škole a se školou – scholarizace

  • Některé výchovné styly – nejvíce ty, které jsou založeny na trestání.

  • Zklamání v životních cílech, touhách, aspiracích – dítěti se zdá, že ztrácí půdu pod nohama a dveře do budoucnosti s emu zavírají.

Agresivní vs viktimizované dětství – všude jsou zprávy o násilí doma i ve světě (filmy, pořady, hry,…). V mluvě dětí a dospívajících se čím dál tím více začínají objevovat obraty asociované násilím převzaté z jejich oblíbených televizních pořadů. Mnoho dětí prožívá prázdnotu – nic nemá smysl, nic je nebaví, na ničem nezáleží, všichni kolem nich jsou hloupí. Viktimizace potom znamená, že z někoho je dělána oběť, že je v něm navozována mentalita oběti.