Biologie-zkouska-1.-semestr - zápisky za celý semestr
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- vazba je reverzibilní – proces je pomalý
Reakce s dusičnany, dusitany
- dochází k oxidaci Fe2+ na Fe3+- hemoglobin nedokáže přenášet kyslík = methemoglobin
- citliví – kojenci
Přenos CO2 krví
3 formy:
1. rozpuštěný v plazmě
2. ve formě HCO3-
3. vázaný na hemoglobin
ad 1/ v malém množství – 8 %, nezůstává v molekulární podobě – přeměňuje se na HCO3-
ad 2/ z HCO3- se v plicích změní zpět na CO2 – 67 %
CO2 + H2O (plazma) ↔ H2CO3 ↔ HCO3- + H+
ad 3/ váže se na hemoglobin v kapilárách a v plicích se zase uvolňuje – hemoglobin může
opět vázat O2
- 25 %
19. SRDCE, CÉVNÍ SOUSTAVA A KREV
Soustava cévní:
se skládá z několika částí, které dělíme buď podle oběhu na malý plicní oběh a velký tkáňový oběh nebo na systém cévní a krev. Hlavní částí je vždy srdce.
Srdce (cor, kardia) je svým původem céva. Stavba srdeční stěny proto v principu odpovídá stavbě stěny velkých cév. Lidské srdce má čtyři dutiny: dvě síně (atria) a dvě komory (ventriculi). Pravá síň a pravá komora tvoří tzv. pravé srdce, oddělené síňovou a komorovou přepážkou (septem) od levé síně a komory, které vytvářejí tzv. levé srdce. Mezi pravou síní a pravou komorou je trojcípá chlopeň, mezi levou síní a komorou je dvojcípá chlopeň (mitrální). Do pravé srdeční síně přitéká horní a dolní dutou žilou odkysličená krev z orgánů a tkání těla. Smrštěním pravé síně je krev vypuzena do pravé komory a po jejím smrštění plicním kmenem a plicními tepnami do plic. Z plic se vrací okysličená krev čtyřmi plicními žilami do levé srdeční síně. Při stlačení levé síně je krev přečerpána do levé komory. Z levé komory začíná srdečnice (aorta) rozvádět krev do celého těla. Srdeční sval má dvě základní vlastnosti; dráždivost a stažlivost. Dráždivostí rozumíme schopnost srdečního svalu se na vhodný podnět zkrátit, smrštit se. Za normálních okolností je podnětem ke smrštění (kontrakci) elektrický impuls vycházející ze zvláštních oblastí srdeční svaloviny (myokardu). Elektrické impulsy se vytvářejí ve tkáni malého uzlíku, který je uložen při ústí horní duté žíly ve stěně pravé síně (sinoatrialní uzel). Odtamtud vzruch pokračuje v šíření stěnou síně k síňokomorovému (atrioventrikulárnímu) uzlu, který leží na rozhraní pravé síně a komory, v zadním úseku srdeční přepážky. Síňokomorový uzel vyvolává impuls ke smrštění komor. Srdce je uloženo v hrudní dutině, ve střední rovině, odkud vybíhá příčně dopředu, mírně dolů vlevo. Jeho zadní stěna naléhá na jícen, dolní stěna leží na bránici a hrot srdeční (apex) směřuje jeden až dva cm pod levou prsní bradavku (páté mezižebří).
Funkce srdce: srdce je pružná svalová pumpa, jejíž čtyři dutiny se v navazujícím sledu plní krví a vyprazdňují se. Naplnění krví se nazývá diastola, vypuzení krve do oběhu – systola. Hodnoty naplnění a vypuzení zjišťujeme měřením krevního tlaku. Norma systoly je 120-140 mmHg, norma diastoly 80-90 mmHg. Tlak krve zapisujeme TK 120/80 mmHg. Vysoký tlak krve - hypertenze je více jak 160/95 mmHg. Nízký krevní tlak - hypotenze je nižší než 100/60 mmHg. Tepová frekvence určuje počet srdečních stahů – tepů za minutu. U dospělého člověka v klidu je 70 – 80 tepů za minutu. Zrychlení tepové frekvence (tachykardie) je více jak 100 tepů za minutu v klidu. Zpomalení (bradykardie) je pod 60 tepů za minutu v klidu. Kvalita tepu může být různá: při normální akci je puls pravidelný, jasný. Dále může být tep nitkovitý při hypotenzi a v šoku nebo střídavý při poruše srdečního rytmu (arytmii) či při selhávání levé srdeční komory. Tepový srdeční objem je množství krve vypuzené jednou srdeční systolou. Toto množství je v klidu asi 60-80 ml. Klidová hodnota minutového objemu je asi 5600 ml/min. (80ml x 70 tepů/min). Elektrická aktivita srdce se měří pomocí elektrokardiogramu – EKG.