Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

Hudba souvisí i se vzděláním a celkovou kulturní úrovní recipientů. Pro feudalismus třeba bylo solidní 
hudební vzdělání aristokracie běžné. Třeba pruský král byl schopen zadat J.S.Bachovi téma k fuze. 
Hudebníci byli naopak pouze sluhové. Esteticky vyškolená aristokracie věděla, jakou cenu má 
umělecké nadání. Pokud někdo na svém panství objevil nějaký talent, snažil se ho využít – byl to 
přece jeho majetek. Když hrabě Sporck objevil Jana Sticha, geniálního hráče na lesní roh, nelitoval 
peněz na jeho vzdělání. Ale když mu tento hráč utekl za ještě větší kariérou do ciziny, poslal za ním 
jen dva pacholky, aby mu vyrazili zuby (srovnej dopis Husáka Gottovi). 

Prvním skladatelem „na volné noze“ byl Mozart. Směňoval svoji hudbu za peníze, a zatímco Haydn a 
ještě i Beethoven požívali výhod aristokratické ochrany, Mozart se musel pěkně ohánět, aby uživil 
rodinu i sebe. Nebylo mu zatěžko přijmout jakoukoli zakázku a nerozlišoval příliš, komu je určena. 
Psal tance, sonáty, kvartety, koncerty, symfonie, mše i opery – třeba Kouzelná flétna byl vlastně 
příležitostný kšeft pro lidové publikum s cílem vydělat trochu peněz. Ale kdo z dnešních obchodníků s 
hudbou se mu může rovnat? 

Dvacáté století bylo charakterizováno nezadržitelným procesem demokratizace hudba a s ním i 
rozštěpením na hudbu vážnou (prodávanou pod hokynářským názvem „klasika“) a na bohatý 
sortiment popu s nabídkou pro všechny vrstvy vnímatelů – od znuděných intelektuálů po úplné blby. 
Dnešní vládcové (spíše vyšvihnutý plebs než nová aristokracie) v popu a komerci nacházejí umění 
státu nejmilejší. Ne nadarmo je dnes nejoficiálnějším klasikem umění Ameriky Andy Warhol, který 
vzešel ze světa reklamy. 

Dnešní postmoderní trh volá po stále větších a častějších soustech, která ale nutně musí zůstat 
nestrávena. Dřív bylo obtížné ne-li nemožné vydat singl. Dnes se debutuje s CD. Není problém zaplnit 
šesesát minut hudbou, vždyť se syntetizátorem ve studiu vypadá každý jako umělec, i kdyby před tím 
na nic nehrál. Většina hudba dnes nabízené připomíná pokrm od McDonalda – lákavý obal s 
obsahem, který sice neuspokojí, ale vyvolá chuť na něco dalšího…