Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

Změna způsobu projektování 

Pop-art je zkratka pro populární umění, obdoba toho, co se v hudbě označuje jako pop-
music. Pop-art byl výrazem velkoměstské kultury, která nachází svůj výraz v plechovce od 
piva. Překonal nadvládu abstrakce a obrátil výtvarnou tvorbu opět ke světu jevů. Upozornil 
na lesklý zevnějšek skutečnosti a na její vnitřní prázdnotu. Pop-art oslovil a oslavil všední 
svět, každodennost. Běžné předměty pozdvihl do roviny umění. Tematizoval masovost, 
hlučnost, nápadnost, erotiku bez předsudků, chladný sex. To vše jakoby věcně nahlížel, ale 
nekomentoval. Byl neosobní, bez podpisu. Ukázal prstem na banalitu idolů konzumní 
společnosti. Za nejtypičtějšího představitele pop-artu je pokládán Andy Warhol. 

Andy Warhol pracoval převážně s pomocí fotografií. Jednak se snímky běžných objektů 
(polévkových konzerv, lahví Coca-Coly), jednak s fotoportréty známých osobností (Liz 
Taylorová, Elvis Presley, Marylin Monroeová). Fotografické záběry zvětšoval do nadživotních 
velikostí a různě je měnil. Kresbou nebo sítotiskem obměňoval rysy tváří, pracoval s 
rafinovanou barevností. Motivy většinou mnohonásobně opakoval a pak je s malými 
obměnami řadil vedle sebe tak, jak se běžně objevují na plakátovacích plochách. 

Akce a události 

Začátkem šedesátých let organizoval tehdy mladý Milan Knížák veřejné procházky a malé 
„demonstrace“ v uličkách Prahy. Ležel např. na zemi, četl knihu, každý přečtený list vytrhl a 
zapálil. Vedle něj stála cedule s nápisem „Prosím kolemjdoucí, aby pokud možno zakokrhali!“ 
Smyslem podobných akcí bylo vyburcovat lidi z lhostejnosti moderní civilizace. V roce 1962 u 
nás poprvé zazněl výraz happening. V tradičním umění hovořil výtvarník s divákem vždy jen 
skrze své dílo. Akční umění navázalo přímé spojení tvůrce s vnímatelem. Akční umění je 
vázáno k místu a času, pohybuje se v prostoru a trvá od několika minut po několik dní.