Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

Stavební formy klasicismu, které se vztahují k renesanci, jsou znovu oživovány v 
neoklasicismu. Renesance však sama znovu použila forem antických. Ideál architektury 
tohoto směru je obydlený monument. Zástupci jsou R. Bofil, P. Hodgkinson, Stern, Smith či 
M. Botta. Někdy tyto stavby připomínají ruský "socialistický realismus" z let 1933-1953.  

Regionalismus 

Postmoderní období v sobě zahrnuje určitý zdravý skepticismus, tvůrčí pokoru jako reakci na 
předchozí utopické vize tohoto století. Architekt dnes odpovědněji zvažuje míru vlastní 
tvořivosti zejména ve vztahu k přírodní a kulturní ekologii uvažované lokality. Není proto 
nikterak udivující návrat k regionálním architektonickým tradicím, ke zkušenostem mnoha 
generací. Tyto zkušenosti se dnes ověřují, korigují a vědecky formulují. Dochází se k poznání, 
že kulturní ekologie je pro člověka stejně důležitá jako přírodní. 

Nejen z renesančních principů je možné odvozovat. Mnozí architekti tzv. regionalismu 
používají tradiční, zemité stavební formy. Ty jsou přejímány z lidové architektury, 
venkovských staveb či prostředí maloměsta. Tato tendence je také označována jako 
pseudolidovost či produkce syntetického domova. Jejím cílem je lidová pravost a původnost, 
blízkost masového vkusu, odvrací se od přemoudřelosti, intelektuálnosti a chladu moderní 
architektury. S touto filozofií vznikala díla Dixona a Hilmera - Sattlera. Postmodernistické rysy 
lze chápat jako vyčerpání jedné podoby architektury. Jde o hledání nových forem, i když 
třeba jen znovuobjevování nových tvarů a proporcí, které by odpovídaly novým potřebám v  

Plakátová architektura 

Svou fasádou upozorňuje na účel budovy, fasáda má být atraktivním znamením, inspiruje se 
dočasnými divadelními dekoracemi. Příkladem může být Venturiho studentský klub se svými 
z prkének zhotovenými zbytnělými iónskými sloupy, který vyvolal celou řadu ostrých 
uměleckých sporů. Inspiruje se i různými jinými historizujícími prvky, např. klasickým 
sloupořadím, trojúhelníkovým archaickým štítem, ale užívá i prvky pop-artu. Venturi vynalezl 
i tzv. kulisovou stěnu, představenou volně před vlastní fasádou a nijak s ní nesouvisející. 
Dokonce někdy zabraňuje výhledu z oken. Má to být "dvojsmyslný žertovný symbol". Venturi 
sám tvrdil, že ve všech uměních se vyskytuje humor, v literatuře, v hudbě, malbě a grafice, v 
tanci a herectví - proč ne tedy taky v architektuře?